Předevčírem šli sousedi z procházky kolem našeho domu. Pozdravila jsem je – a žádná odpověď. Co to? Už poměrně dlouho nám nic neuteklo, není důvod, aby na nás byli namíchnutí….
Aha!
To mě dohnaly moje výmysly!
V dobách, kdy sousedka neustále řešila každou slepici, která ťápla na jejich louku, jsem vypustila do éteru (tj. U holiče…..mezi těch pár místních lidí, kteří s námi mluví….. V krámě) informaci, že sháním slona. Jsem si říkala, že bude mít o čem přemýšlet. Sousedka totiž. že jestli nejsou slepičí pařátky o něco lepší, než sloní nohy…. A tak. Ono i perliččí hovínko se na louce ztratí, kdežto sloní? To je pak dominantou!
Občas se to ke mně vrátilo a já k tomu výmyslu přidala nějaký podrobnosti. Teď mi hodně hraje do ruky případný zákaz drezury v cirkusech, to bude sloníků na prodej…. Ony jsou vždycky lepší ty drby, které si o sobě člověk vymyslí sám.
No, a v týdnu mi přivezli plotové dílce na kruhovku (v pořadí asi šedesátou devátou, nebo tak nějak). Jsou masivní, vysoké, z poctivého materiálu. Vypadají neprůchodně.
Složila jsem je u cesty nad domem…..
Ano…..vypadají přesně jako materiál na ohradu pro slona!
Tak už se nedivím, že sousedi mlčeli. A pochopila jsem i tu neurčitou strnulost výrazů a křečovitost chůze kolem našeho plotu.…