Poslední krmení senem probíhalo kolem jedenácté v noci. Proto mě trochu překvapilo, že se dostavil i bivoj. Prasátka touhle dobou totiž spí a neřeší nic jiného, než jak se vyspat do růžova.
Bivoj nevypadal, že má hlad. Ani žádný boleníčko….ani špatný sny….ani si nechtěl povídat…. Co mu je?
Roznosila jsem seno a šla jsem zjistit, v čem je problém.
Bivoj mě hned vedl za roh stodoly k boudičkám.
A už to bylo jasný!
Ze dvou boudiček se ozývalo takové chrápání, ale takové, že souhlasím s bívou – v tom se prostě nedalo spát! V každý boudičce chrápala dvě prasátka, takže to bylo dueto, nesynchronizovaný, hlasitý a disharmonický.
Ujistila jsem bivoje, že s ním soucítím, a že vím, že je to opravdu těžký (což bylo z mý strany dost licoměrný, sama chrápu jako dřevorubec, navíc se v noci dusím a taky nahlas kašlu…..).
Evidentně mu to stačilo. To vědomí, že maminka vidí, jaký on je chudák.
Protože zalezl do nejvzdálenější boudičky a usnul.
Za chvíli chrápal taky …. 🙂