O zahradních cedulkách
Když jsem před nějakými pětadvaceti lety začínala se zahradou, označovala jsem si výsevy pytlíkama od semínek. Vydrželo to obvykle do prvního větru…. A pak už to byla loterie. Jak nejsem ze zahradnické rodiny, trochu jsem tápávala, jestli z toho, co náhodou vyrostlo, sklidit a sníst kořen (protože je to ředkvička či mrkev), nebo listy, nebo jestli to nesklízet vůbec a počkat, až to udělá plody.
Násladoval pokus s papírkem na špejli. Estetika takřka dokonalá, akorát teda do prvního deště. Pak se trapně opakoval scénář z let minulých.
Pak asi dvacet let hospodařila na zahradě zvířata – a pro mě to byly velmi úlevné roky.
Ale letos jsem to znovu rozjela.
Začalo to výsevama do pařeniště (zakoupením pařeniště jsem se zahrádkářsky posunula na vyšší level, myslím).
A opět nastala otázka, jak označit výsevy?
Na tenké pásky jsem rozstříhala prasklý plastový kbelík a pásky popsala nesmazatelnou lihovou fixou. Super! Trvanlivý, permakulturní, a ještě jsem to vymyslela sama!
Ovšem časem se ukazuje, že někde udělali soudruzi z ndr chybu.
Písmo mizí.
Ve výsevech panuje zmatek. Koukám do pařenišť (ještě mám jedno, které jsem taky úplně sama vymyslela – a funguje) na řady sadbovačů a výsevních misek a na zelený bejlí, co tam leze… A taky na bílý pásky, na kterých bejval nápis….. A fakt netuším!
Takže se klidně může stát, že budu mít v truhlíkách saláty a na zeleninových záhonech kopretiny…..
Měla bych vysvětlení. Fixu jde smýt jen lihem. Takže nejspíš máme rybníček plný alkoholu.…