Neprožívám teď úplně dobrý období. Kromě jinýho má macíček docela velký komplikace s hojením kastračních ran, bude nutná další narkóza a další injekce a další náklady a další černý myšlenky a další bolest koně….

Ale něco pěknýho se taky děje.

Včera jsem poprvé pustila malou prasinku esmeraldu ven z kotce.
Všechno si šla hned důkladně prohlédnout a prorýpat. Šmejdila po alcatrazu jako motorová myš. Potkala se s vašíkem, růženkou a bivojem a nikdo z nich jí nic neudělal, ani nemlaskali, ani se nekroutili do rohlíku, prostě se pozdravili, očichali a šli dál.
Ne tak tkanička.
Ta vyrazila rozčileně ze zahrady, podlezla plot do alcatrazu a začala esmeraldu bez váhání honit, že jí zakousne. Naštěstí už je docela tlustá, tak ji to po chvíli přestalo bavit….. Nechala esmeraldu esmeraldou a přišla za mnou pro pochvalu, jak hezky odehnala to nový prase.
Nedočkala se. Přísně jsem jí řekla, že tohle se nedělá, že se má stydět a jít do sebe.
A pak jsem se věnovala vašíkovi, který si za mnou přišel pro pravidelnou masáž uší.
Tkanička vypadala úplně zkoprnělá. Ona je u maminky a maminka si jí vůbec nevšímá a baví se s jiným prasátkem!
Nejdřív do mě zkoušela všelijak rýpat, ale tvářila jsem se, že ji nevidím. Pak si zkusila lehnout, jestli ji jako teda na usmířenou nepodrbu bříško.
Já nic. Tady je jediný prasátko a to je vašík.
Tkanička zkusila taneček. To přece musí zabrat! Aspoň jí zatleskám, jak pěkně se točí!
Já nic. Dál jsem drbala vašíkovi vnitřek ucha.
Nakonec to tkanička vzdala a začala plakat. Jako opravdu teskně skučet.
Dobře, podrbala jsem jí za ušima a usmířily jsme se.
Asi to mělo nějakej výchovnej účinek, protože když jsem pak rozházela po alcatrazu padaná jablka, došla si esmeralda pro jedno, které leželo jen kousek od místa, kde tkanička zápasila se svým, a obešlo se to bez konfliktu.
Nakonec esmeralda zalezla zpátky do svého kotce a v klidu tam čekala, až naservíruju večeři……