když jsem si před lety poprvé sedla na mimochodníka (a bylo to plemeno mangalarga marchador), slíbila jsem sama sobě, že někdy jednou… v budoucnu… časem… chci takovýho koně mít doma. vlastního.

pokaždý, když jsem měla možnost opět sednout do sedla mimochodníka, jsem se v tom přání utvrzovala. po loňském výletě s Dandynou, kdy jsem v sedle mimoně baudíka absolvovala cca 35 km výlet náročným terénem a jediný, kde jsem po návratu cejtila malinko diskomfort, byly svaly paží (otěže se drží malinko výš, než u jinýho koně), jsem se rozhodla, že prostě na stáří takovýho koně nejen chci, ale současně i potřebuju (když podobný výlet absolvuju na některém z mých koní, většinou následuje několikadenní nutná rekonvalescence, protože zejména záda opravdu protestujou).

no a letos to klaplo a mám mimochodníka (mimoně) doma.

dvouletá midnight demi lune, řečená luna, plemeno kentucky mountain saddle horse.

.vítej, kočičko….