Když jsem si na jaře objednávala růže

Když jsem si na jaře objednávala v růžových školkách sazenice růží, opájela jsem se představou kvetoucích keřů, pastvy pro včely a reje barev a vůní.

To všechno může bejt.

Akorát teda růže přišly zrovna teď, kdy mi nefungujou záda. Prostokořenný. Takže se musej hned zasázet.
První várku jsem sázela s láďou – měla jsem představu, že já budu ukazovat, [...]  Celý příspěvek...

Včera mi profíci vyváželi hnůj

Včera mi profíci vyváželi hnůj. Oba stroje – traktor s rozmetadlem a nakladač – byly obrovské a strašlivé. Jejich zadní kola byla větší než já. Nakladač měl obrovskou lopatu s velkými ostrými zuby vepředu, a další, menší lopatu, ale taky s ukrutnejma zubama, vzadu. Sama jsem z něj měla respekt.

že se okolo začala hned motat všechna zvířata, mě ale ani tak [...]  Celý příspěvek...

V září se kastroval Macíček

V září se kastroval macíček. Již při pokusu o anestezii se ukázalo, že kůň nechce spolupracovat. A že budeme mít problém.

Problémy jsou od toho, aby se řešily. Nemám moc dobrou zkušenost s fajfkou, její nasazování pro mě není moc komfortní (pro koně taky ne). Tak jsem si u dodavatele veterinárních nástrojů objednala nosní skřipec. Nasazuje se rychleji a snáz než [...]  Celý příspěvek...

Včera jsem lehla

Včera jsem lehla a bez bolesti jsem mohla jen koulet očima. Celé odpolední a večerní krmení bylo na láďovi.

Bohužel zapomněl zajistit vrata z alcatrazu do koňského výběhu karabinou. Chyba.
Takže ráno na mě zíval otevřený výběh, koně se pásli dole v alcatrazu, kráva růženka naopak dole na koňské pastvině. Také prasátek přišlo na snídani podezřele málo. Je zle. [...]  Celý příspěvek...

Od chvíle, kdy jsem se rozhodla skončit s chovem welsh cobů

Od chvíle, kdy jsem se rozhodla skončit s chovem welsh cobů a omezit i chov dalších zvířat, se trápím pochybnostmi, jestli jsem udělala dobře. Jestli to ze všech možných řešení bylo to správný. Když se chvíli daří, jsou ty pochybnosti zvlášť silný. Protože když je hengr opraven, hnůj vyvezen, louky posekaný a ve stodole 60 balíků sena, vypadají věci mnohem růžověji, [...]  Celý příspěvek...

V sobotu jsme káceli souše

V sobotu jsme káceli souše na tatrách. Jakožto nemohoucí osobě mi bylo svěřeno hlídání zvířat a dětí, protože ty suchý stromy se musely kácet přímo do alcatrazu a to bylo dost nebezpečný.

Tak jsem strávila dopoledne nicneděláním a pozorováním toho, čím se ta moje čeládka obvykle zabývá.
A bylo to dost zajímavý.
Kráva růženka a malá matylda se celou dobu [...]  Celý příspěvek...

Pořídila jsem koním nové

Pořídila jsem koním nové pláštěnky. Ve slevě, podšitý fleecem, na tohle počasí a mou kapsu ideální.
Mají pěkný střih, prodloužení na krk, kvalitní karabinky a přezky.
Akorát jsou teda všechny stejně tmavě modrý. U výrobků ve slevě si člověk moc poroučet nemůže.
Každá je sice jinak dlouhá, ale těch deset cm rozdílu je na tom opravdu velkým kusu látky jako prd.
Ano, moje zmatkářství bude mít opět volné pole působnosti……

Heruška měla na začátku

Heruška měla na začátku léta nějakou trudnomyslnost. Netěšilo jí to pod sedlem a vlastně ani na pastvině nevypadala moc šťastně. Hledala jsem příčinu a našla jsem ji velmi rychle – ve stádu byla jedna kobyla šikanistka, takový ten kůň, který se ksichtí, šklebí, klopí uši a podobně jen tak, čistě z plezíru.
Kobylu jsem prodala a heruška se pomalu vrátila k normálnímu chování.
Takže jsme ji začali zase brát pod sedlo.
Ale nejezdím na ní já, nýbrž kamarádka šárka.
My s herčou ale máme takový nějaký pouto, jsme na sebe hodně navázaný, takže změna jezdce přinesla trochu problémy. Asi i nejen to, hodně udělalo i náročné ošetřování macíčka s postkastračními komplikacemi. Prostě jsem chodila sice za koňma na pastvinu, ale věnovala jsem se jinýmu. Herču jsem jen podrbala a občas jí nabídla pamlsek. A tak se heruška rozhodla, že mi to trochu dá sežrat.
Například – šárka jde nahoru na pastvinu pro koně, abychom je mohli nakrmit v boxech.
Ovšem přichází s ní jen macíček s lunou.
Vydusám kopec nahoru k pastvině a volám na herču s delinkou (ta je v tom tentokrát nevinně, ona naštěstí dělá všechno po tom, kdo zrovna šéfuje), které jsou úplně na druhém konci louky a je vidět, že herča čeká, co bude. Otočená zadkem, ale hlava nahoře, ucho nasměrované ke vchodu na pastvinu a velší oko kouká dozadu.
Volám. Volám. Volám….
A heruška rozvážným krokem vykročí směrem domů. Po cestě se ještě stihne vykadit a vyčůrat, takže fakt nechvátá. Ale dosáhla svého – vzbudila mou plnou pozornost.
že by mě to nějak moc bavilo, to ne. Je to fakt hodně do kopce. A opakovalo se to s neúprosnou pravidelností.
Včera jsem tedy na ní vyjela ven já. Chce mou plnou pozornost, tak prima.
Myslím, že heruška to teď všechno přehodnotí.
Protože mezi mnou a šárkou je jeden zásadní rozdíl.
36 kilogramů hmotnosti….. 🙂