Tak bivoj si dneska chudák pěkně naběhl. Když dostane nějakou ňamku, která se nedá spolknout najednou, udělá mu to spíš starost než radost. Dlouze hledá místo, kam by se s pamlskem uchýlil a kde by ho mohl nikým nerušen sežrat. Mezitím samosebou ostatní obdarovaní svoje mlsky sežerou a pronásledují bivoje, což jen zvyšuje jeho starosti….
Dneska to chtěl vyřešit geniálně. Využil toho, že právě dojím a uchýlil se s kouskem tvrdého chleba (ano, musím rozdávat výpalné, když chci ráno projít po svém vlastním dvoře) do chléva ke kravám.k těm kravám, které ještě v létě dokázal odstrčit od žlabu a postaven na špičkách do mrtě sežral, co chuděrka justýna dostala ke snídani….
Ale věci se mění, justýně už narostlo sebevědomí, také začala dobře baštit a nenechává zbytky – a navíc, během minulého týdne jsem naučila krávy na pamlsky podávané z ruky. Mimo jiné i na tvrdý chleba.
Takže když se bivoj sebejistě uchýlil do maštale se svým ranním úlovkem, vrhly se na něj hned dvě rohaté hlavy a nekompromisně mu sebraly a snědly to, co si přinesl.
Po celou dobu dojení a čištění stroje pak chodilo po dvoře jedno nešťastné prasátko a teskně bručelo.
Pak tedy bivoj dostal další kousek chleba a ten si mazaně odnesl za dům do výběhu. Tam jsou ale zase slepice, které se umí přepínat do módu „orel“…..zejména když jde o jídlo.
Bivojovi ta druhá adventní neděle prostě nějak nevychází.