Jak být za blbce snadno a rychle:
Po návratu z hor jsem zjistila, že se ztratil boris prasátko.
Okamžitě jsem rozjela velkolepou pátrací akci.
Nejdřív jsem prolezla les kolem domu a přilehlé louky. Boris nikde.
Pak jsem zalarmovala prasomilný klub. Objela sousedy v prasodochůzné vzdálenosti a zanechala u nich lístečky s telefonním číslem, kdyby je snad boris přišel navštívit – před cca 6 lety to udělal, odešel dolů na pilu navštívit místní krmníky.
Zavolala jsem kontaktu na myslivce.
Poprosila jsem kamarádku, ať mi v prodejně krmiv ve svinech vyvěsí lístek, že se postrádá prasátko.
Zavolala jsem na státní policii, kdyby někdo nahlásil nález (na policii městskou už nevolám nikdy, neb jejich jediná aktivita vždycky je, že přijedou, sepíšeme protokol o nezabezpečeném zvířeti a zaplatím pokutu).
Pak jsem znovu vyrazila do lesa s kapsami plnými prasomlsků a do ochraptění volala „borisi, papat!“.
Nakonec jsem o borise málem zakopla. Tiše postával nahoře u koňské ohrady a rozhodně se nenechal ošálit mým voláním.
Krůček za krůčkem a pamlsek za pamlskem jsem ho nalákala asi o padesát metrů níž. Pak mi pamlsky došly.
Doběhla jsem domů a znovu naplnila kapsy.
Vyběhla jsem za borisem (klika, že moje fyzička se pobytem na horách zlepšila a strmý zasněžený kopec nad domem mi nedělá potíže) a znovu ho začala přemlouvat pomocí pamlsků, aby šel se mnou domů.
Došli jsme na deset metrů od vrat do alcatrazu. Tam se boris otočil a vydusal zpátky nahoru ke koním.
Zkrátím to. Šla jsem tam pro něj ještě dvakrát. Nakonec byl dobrůtkami tak přejeden, že už další nechtěl….. A k domovu se nepřiblížil víc než na půl kopce. Tak jsem mu tam večer donesla večeři a misku mléka.
Ráno jsem nakrmila a podojila a rovnou se vydala zase do lesa. Boris vypadal, že mě docela rád vidí. Snídani uvítal a další mléko také s chutí vypil. Pak jsem ho začala přesvědčovat, ať jde se mnou zpátky. Říkal, že se mu fakt nechce a prasomlsky ať už mu nenabízím, že je poněkud přejeden.
Nevěděla jsem, co si mám počít. Dole na mě čekala opravdu velká hromada práce, čas letěl a hotového jsem neměla vůbec nic…. Tak jsem si poplakala – to vždycky pomůže – a nechala jsem borise, ať si teda dělá, co chce.
Prokonzultovala jsem možnosti uspání prasátka s prezidentkou prasomilného klubu a zajistila jsem případné pomocníky na sobotní nahánění borise.
A pak jsem šla zase ven, že nakrmím kobyly.
Boris stál před vraty do alcatrazu a rozčiloval se, že mi tak dlouho trvá otevírání zámku! Třásly se mi totiž ruce tak, že se mi nedařilo nastavit správnou číselnou kombinaci..…