Trochu mi dělalo starosti, že jsem si nebyla jistá, jak a zda vůbec poznám říji u jaka.
Dobrá zpráva je ta, že se pozná snadno.
Ta horší je ta, že z jaka domácího se v říji stane jak divoký.
Když k proměně dojde na vycházce ke kostelu, je o silný zážitek postaráno.
Samsára nasála jarní vítr a u kostela se mi vytrhla. Doslova se skutálela z náspu a pak nádherným cvalem zamířila směrem ke svinům.
Klika, že před vycházkou jsem ji vyčesala a naleskovala – ten pohled na vlny husté a dlouhé černé srsti….ten ladně zvednutý bohatý ohon….. To byl krásnej pohled.
Přesně do chvíle, kdy se na obzoru objevil běžec :-).
A všimla si ho i samsára. A rozběhla se k němu.
Jsem opravdu vděčná za to, že současná mladá generace neztrácí čas ani při běhu a poslouchá ze sluchátek něco zajímavýho, díky čemuž nejen neslyší, ale ani neregistruje svět kolem sebe.
Jen díky tomu běžec nepostřehl, jaké haló se kolem něj sběhlo. Jak jsme zapřísáhávaly samsáru, že to není bejk, ať si ho nevšímá….. Jak jsme ji lákaly na chlebíček a mrkvičku…… Hlavně ať toho běžce proboha nechá proběhnout a nepronásleduje ho!
A povedlo se.
Produsal kolem nás a nejspíš vůbec netušil, že za patama má vilnou jalovici.
Tímto děkuji i náhodným výletníkům, kteří samsáru nejen obdivovali, ale pomohli nám ji i chytnout.