Musím říct, že my sedláci jsme šťastný lidi. Sice máme tisíc a jednu příležitost, jak se zchromit, ale naše profese nám zároveň dává i možnost, jak se svépomocí vyzdravit.
Pozřela jsem dva brufeny a seznala, že nejspíš budu schopná uklidit výběh, aniž bych plakala bolestí.
Vyšla jsem ven – a co nevidím?
U stodoly stojí podivný tvor, půl kráva, půl plastový sud…..!
To láďa včera připravil k okapu sud na vodu a použil nevědomky sud od krmení…. A jíva strčila zvědavě hlavu dovnitř, aby zjistila, jestli tam náhodou ještě něco nezbylo.
Hlava šla dovnitř snadno.
Ne tak ven. Vadily rohy.
Kráva se potácela po alcatrazu a podivně dutě bučela….ačkoliv, když o tom přemýšlím, možná bučela normálně a dutě to jen znělo díky tomu, že bučela do sudu….
Vypáčit krávě hlavu ven bez poškození jak krávy, tak sudu, dalo docela fušku. Ale povedlo se.
Sud jsem dovalila zpátky pod okap….a jíva šla a strčila hlavu dovnitř, jestli tam přece jen nezbylo nějaký zrní, který předtím přehlídla…..
Jako ne, ty záda mě bolej pořád stejně.
Ale že „veselá mysl je půl zdraví“, to teda rozhodně platí!
Směju se ještě teď…a to ty brufeny už přestaly účinkovat!