Dneska narazila selinka na tvrdou životní realitu.
Po dojení jsem nalila mléko kočkám do misky. Selinka se přidala a jedla s nima. Šla jsem chystat krmení a najednou se ze stáje ozvalo zaječení a selinka vystřelila ven….na hlavě pořádný škrábanec.
Plakala a nebyla k utišení, musela jsem ji zvednout a chovat jako miminko, odnést do domu a sednout si s ní do křesla. Třásla se a pokníkávala…no jako miminko.
Nakonec se uklidnila a usnula.
A snad si odnesla poznání, že do cizích mističek se neleze.
To se jí bude hodit.
Malé prasátko selinka už se u nás udomácnilo, dobře baští – tak dobře, že si začíná vybírat v jídle, průjem se zastavil a rýmička se po zaléčení antibiotiky zmírnila.
Jediným problémem je, že vyžaduje neustálou pozornost. Ať jdu kam jdu, mám ji pořád v patách. Což začíná komplikovat chod farmy. Se selinkou zatím nechci chodit mezi ostatní zvířata – jednak aby jí někdo nezašlápnul, jednak aby nenakazila prasátka (případně aby nechytla něco od nich) a také má selinka ještě pořád trochu potíže s udržením tělesné teploty a velmi rychle se začne třást, pokud není přímo na plném sluníčku.
Jenže mou práci za mě nikdo neudělá a také musím vyřídit nějaké byrokratické záležitosti ve městě, což mi zabere celý den. Jediná klika je, že do práce mohu jít až večer, kdy už je doma láďa a hlídá.
Tedy prosba adresovaná zejména selinčiným zachráncům – SOS! Urgentně hledám někoho, kdo by selinku pohlídal, nakrmil a uklidil po ní alespoň jeden den o tomto víkendu a následně v pondělí či v úterý v týdnu příštím. Není to moc práce – popravdě, po dvou dnech se selinkou jsem fakt zrelaxovaná, jde hlavně o to s ní prostě jen být. Takhle malé selátko není připraveno na to trávit čas v samotě….