Včera jsem oplocovala kousky nové pastviny. Na traktor jsem naložila balíky tyček, cívky pásky a lanka, palici, pajcr, izolátory….hodně toho bylo. Selinku jsem chtěla vzít s sebou, protože to bylo dost daleko od domu a nechtěla jsem, aby byla tak dlouho bez dozoru.
Takže sednout za volant….kamarádka mi podala selinku (už je jí víc než plná náruč), sama nasedla na blatník a jelo se.
Se vší skromností musím říct, že jsme byli velmi bizarní vozidlo. Na čelňáku vrchovatě naskládaný tyčky, za volantem starší dáma s prasetem a na blatníku balancující další seriózní dáma.
S kamarádkou jsme si říkaly, co asi bude, když potkáme nějaké výletníky….
Ti první, které jsme míjeli hned u domu, nás jen pozdravili a nijak nekomentovali. Ti další, které jsme potkali před kostelem, se tvářili, že nás nevidí. Prostě prase v traktoru s packama na volantu, to je přece úplně normální.
No ale nakonec jsme nebyly s kamarádkou zklamané.
Ti první výletníci mířili za mým manželem a prý mu rovnou hlásili:“vaše paní odjela na traktoru i s prasetem!“