jsem nepoučitelná! roky už vím, že největší trapasy přicházejí ve chvílích, kdy se tvářím jako „fakt odborník, prostě nejlepší selka na světě“. a vždycky si znovu naběhnu….

v sobotu přišel na návštěvu náš bývalý veterinář. je pár let v důchodu, hlídal vnoučka – tak se šli kouknout na zvířátka. byla jsem dokonalá! sice mi trochu [...]  Celý příspěvek...

Úplně náhodou jsem si koupila pekelný stroj. Maskovaný za sekačku k malotraktoru….
Abych si osladila nucený prodej krávy jívy (nedostatek pastvy), koupila jsem si za utržené peníze sekačku k malotraktoru. Sice jsem byla smutná, že už nemám jívu, ale na druhou stranu jsem se těšila, jek pěkně se mi budou sekat nedopasky (dosud jsem sekala malou zahradní sekačkou a zahradním traktůrkem, podle toho, co bylo zrovna funkční. Oba stroje mají mnoho much a opakované požáry traktůrku už mě pomalu přestávaly bavit…).
Sekačka začala dobře.
Po posečení prvních cca 30 metrů kopřiv se rozpadla na kusy, tedy spíš rozletěla – některý části jsme ani nenašli.
To se stane, že jo….to ve výrobě zapomenuli dotáhnout šroubek a je to.
Reklamace proběhla, ale doručení nových součástek trochu vázlo. Takže jsem jeden oplůtek sekala traktůrkem, ten samosebou začal hořet, tak jsem zbytek dosekávala zahradní sekačkou – a té se něco stalo s pojezdem a přestal fungovat. Před domem se nám kupily nepoužitelné stroje.
A pak pan prodejce přivezl reklamované součástky. Ukázalo se, že teda ne všechny, že něco si nakonec musel manžel vybrousit z kusového železa sám. Ale dneska byla sekačka připravena k použití.
A k posekání víc než hektar louky po kobylím stádu.
Jako jo. Seče to výborně, docela to odsejpá, a až se s tím naučím pořádně jezdit, nebudu si přesekávat ohradníkový tyčky. Doufám.
Ale božíčku, všechen sajrajt to hází přímo na mě! Každej kobylinec, každou krtinu, každej kamínek – všechno to s neuvěřitelným švuňkem letí na řidiče.
Nejzákeřnější jsou malé střely z bobků mířící do ucha či do nosních dírek. Ani kamínky do brejlí nejsou špatný. Soudruzi z polska asi někde udělali konstrukční chybu.
Když jsem ten hektar posekala, vypadala jsem tak trochu jako tatínek z obecné školy („kde jsou moje blatníky??!!!“).
Až na to, že to nebylo bláto…..
Šikézní klobouček, který jsem měla na hlavě, kdyby třeba někdo přišel a chtěl se na něco zeptat, tak abych nevypadala jako úplnej vidlák, dopadl z celého outfitu asi nejhůř.
Pořád to říkám, my sedláci umíme žít!