Hektický ráno.
Bára krmila prasátka místo mě, takže vznikla změna v mém ranním rituálu.
Což – jak se zdá – je už problém. Krátkodobá paměť neslouží….
Chystám si sedlo a uzdečku….. Čistím koně…. A vidím – kačenka prasátko stojí významně u posledního boxu!
Ano, přesně u toho, ve kterém je složený big bag zadiny pro drůbež….
A rýpe do dveří!
Zřetelněji už to říct nemohla „ty jsi zapomněla dát drůbeži snídani!!!!“
Jasně, kačenka snídá nejdřív sama, a pak pomáhá slepicím sesbírat snidaňové zrní.

Divočáci si ještě pořád vylévají nádobu s vodou.
Šla jsem jim naplnit misky a lavor hadicí a při té příležitosti jsem jim nalila i vodu do dolíku, kde býval bazének. Mají tam kaliště.
Zuzka se hned šla rochnit.
Mates chvilku po ní. A tak se tam válel a kroutil, až mi přišlo, že po mně něco chce.
Tak jsem ho zkusila osprchovat vodou z hadice.
A to bylo vono!
Mates se zálibně nakrucoval, protahoval a nastavoval proudu vody různý části těla. Nejlepší to bylo na hlavě, zepředu na zásuvce a na bříšku. Nechápu. Ledová voda ze studny, nikoli odražená dešťovka z nádrže….
Zuzka zjistila, vo co jde, a hned se taky přihrnula a chtěla být sprchována!
Tohle udělat komukoliv z prasotlupy, vypískne a uteče a pár dní se mnou nemluví….

.
Selinka začala včera kácet sudy s prasogranulkama a kutálet si s nima po dvoře (asi jí k tomu ponoukla ferda).
Takže jsme usoudili, že už je dost velká na to, aby byla v alcatrazu s ostatními prasátky nejen přes den, ale i v noci.
A vyšoupli jsme ji vraty.
Za chvíli byla zpátky.
Prošla kurníkem. Jeho dveře do dvora jsou víceméně odolné proti slepicím, ale prasátku nevzdorovaly dlouho.
To prase není blbý….…

Některý věci se opakujou….
Včera jsme nemohli najít selinku. To není nic divnýho, ona prochází plotama, takže když je viděna v zahradě, může být za chvíli doslova kdekoliv.
No ale včera viděna nebyla.
A blížil se čas večeře!
Zavolala jsem „papat!“ a ozvalo se bručení.
A jo!
Selinka byla zalezlá v kurníku!
Akorát teda ještě projde těma dvířkama pro slepice. Zatím.

Prasátko boris žije už skoro měsíc v lese.
Marné bylo jeho lákání na rozličné dobroty, domlouvání, strašení klekánicí a podobný postupy. Odmítal se přiblížit k vratům do alcatrazu.
Včera pozdě večer – už byla úplná tma – se ozvalo dunění a hřmění. A sílilo. A blížilo se. Ukrutně ve mně hrklo, že mi vezou seno a že budu muset shodit laškovnou noční košilku a navlíknout se do pracovních hadrů a jít skládat.
Ale ten randál byl jinej. Mnohem větší.
A pak se na cestě v lese objevil STROJ. Nebylo bohužel poznat, co to je, protože svítil tak moc a tolik všemi směry, že jsme viděli jen hrozivý obrys. Něco obrovskýho. Něco strašlivýho…. A zjevně se to chystalo bydlet v lese za naším domem.
Ráno stál boris u vrátek a rozhodně chtěl jít dovnitř. Věc nesnesla odkladu! Hned otevři bránu! Hned!!!!
Dobrý vědět, co na prasátka platí.
Ale kde se to dá půjčit?????

Provedla jsem malý etologický pokus.
Velmi intenzivně jsem drbala novou prasoútulkářku zuzku (kdo nevědí – od minulého týdne jsou tu dva noví útulkáři, maty a zuzka. Mají separé výběh v lese, protože maty měl v minulém místě pobytu potíže s tím, když viděl, slyšel nebo cítil jiné prasátko než svou manželku zuzku).
A pak jsem šla ke svým prasátkům. Ruce mi celkem dost smrděly (zuzka žila půl roku v hovnech). Natáhla jsem je ke zvědavým zásuvkám, co oni jako na to.
Čekala jsem: rozrušení, zmatení, nejspíš i útok. Prasátka jsou dost teritoriální a vetřelci jsou obvykle napadeni a vypuzeni.
Nestalo se nic z toho.
Nechali se drbat, pohovořili jsme o tom, jak jde život, jaký je děsný vedro a dohadovali jsme se, jaký růžový keř mám koupit ferdě na hrob. Idylka.
Jako posledního jsem si nechala tondu – ten bydlí na samotce, protože se s ostatními prasátky dost pere.
Tonda nezklamal.
Okamžitě po mně vystartoval a snažil se mě kousnout.
Akorát teda není jistý, jestli kvůli zuzčině parfému, nebo jestli mě tak nějak obecně nenávidí…..