Poučení z krizového vývoje:
Pokud jsem si doteď myslela, že jsem mistr balič, jakože dokážu sbalit právě to, co s sebou potřebuju, že mi nic nechybí a nic moc nepřebývá, tak jsem se mýlila.
Nějaký náznaky už tu byly dřív, ale při cestě do gruzie a na kavkaz jsem to myslím dotáhla k naprostý jistotě, že jsem trouba.
Můj předpoklad, že kavkaz je na jihu a že tam teda bude víceméně teplo, se nepotvrdil.
Předpoklad, že stačí si zabalit to, co jsem měla před lety s sebou na altaji, protože hory jako hory, že jo, jakýpak s tím štráchy, se taky nepotvrdil.
Předpoklad, že když mě moje starý jezdecký pohorky tlačí už v předsíni, že je rozšlápnu a vytáhnu, se taky nepotvrdil.
Předpoklad, že když v týhle mikině (vestě/tričku) pobíhám po dvoře a jezdím kolem domu, takže to v pohodě stačí i na dalekou cestu, hlavně že se máme rádi…..tak ten se taky nepotvrdil.
A mistrovský kousek:
„tu ortézu na záda, co mi dali v nemocnici po úrazu, který se mi stal před šesti týdny, si brát s sebou nebudu…. Už jsem zdravá! “