Ondyno se borisovi povedlo vyhodit selinku od snídaňového kbelíčku.
Což je jednoznačný úspěch, selinka už je o dost větší než on, ale nepere se. Zatím je to ona, kdo je bit a odstrkován.
Ale časy se mění!
Dneska ráno se boris rozhodl, že začne den nějakou pěknou rvačkou. Takže s někým, kdo je slabší a nemůže se bránit…..takže selinka!
Hned po krmení se skoro rozběhl dolů k přístřešku, kde selinka tráví většinu času.
Selinka ho viděla včas a stoupla si krávě růžence pod břicho. Už se tam skoro nevejde….hřbetem už nadzvedává to místo, kde je doufám uložené růženčino telátko.
Boris dosupěl až k nim.
Růženka jen zamyšleně sklonila hlavu a natočila ji tak, že jeden z rohů mířil přímo na borisovo čelo.
Boris zastavil a vyhodnocoval situaci.
Pak malinko změnil směr útoku.
Růženka jen lehce pohnula hlavou tak, že roh opět mířil na borise.
Boris pochopil….zamručel a odklidil se.
Selinka vylezla růžence zpod břicha a svorně začaly obracet novou podestýlku v přístřešku, jestli tam nejsou náhodou nějaké zapomenuté klásky.
Pořád to říkám…. Mohli bychom se od nich hodně učit!

V pátek jsem se poprvé od návratu z gruzie dostala do sedla.
Delinka byla přesně tak rozmarná a diblíkoidní, jak jsem se obávala a vyjížďka tím pádem nebyla vůbec v pohodě, pořád jsem čekala, co ta pubertální bluma zase vymyslí…..
Včera jsme měli naplánovaný delší výlet v sedlech.
Těsně před odjezdem jsem poslechla nějaký vnitřní šepot, odběhla jsem do sedlovny, prohledala skříň a narazila si na hlavu svou – léta nepoužívanou – jezdeckou přilbu.
A hele!
Celý výlet byl úplně v pohodě!
Delinka šlapala jako starej mazák, mistrně překonávala všechny terénní překážky a já jsem ani na okamžik neměla takovej ten blbej pocit, že se něco semele.
Jestli to tý hnědý krasavici nakonec nedělám já….
Jakože se někde skrytě bojím, co zase vymyslí – a když mám (byť i falešný) pocit bezpečí a nebojím se, tak ona nic nevymýšlí.
Jestli to tak je, tak si nakonec možná koupím i bezpečnostní vestu!