Co můžeš udělati dnes, neodkládej na zítřek. Tohle moudro platí pro majitele prasátek víc, než pro kohokoli jiného. A ještě v poopravené podobě – co můžeš….., neodkládej na později.
Dovezla jsem si velký balík slámy a postavila ho do přístřešku za domem. Selinka s kačenkou si z něj hned vytrhaly nějakou slámu a vyrobily si pelíšky. Nicméně až do druhého dne zůstal balík pěkně vcelku.
Druhý den jsem rozřízla síť, která balík drží pohromadě, a nastlala přístřešek. Potom jsem chtěla balík naložit na traktůrek a uklidit mimo zvířata. Ale nějak jsem s ním nemohla pohnout (má cca 2 metráky), tak jsem ho nechala, že ho odvalím a naložím později.
Velká chyba.
Do balíku se pustila kačenka. Ryla a šťouchala a šťourala tak dlouho, až našla nevymlácený klásek pšenice.
A to byl konec.
Kačenčino žvýkání a mlaskání přivolalo selinku a ty dvě můry kutálely balíkem sem a tam po přístřešku, až ho rozbalily do mrtě. Nevím, kolik klásků ještě našly….ale zatarasily vrata, takže se nedalo projít do dvora. Všude byla spousta slámy ve vrstvě nad kolena. Moje kolena, ne prasátková.
Takže vidle a nosit a nosit a nosit a nosit…..do boxů ve stodole, do prasoboudiček, do prasohradu, a ještě do boxů ve stodole a ještě do prasoboudiček…. Z těch se už ozývaly protesty, že je v nich tolik slámy. že se tam nevejde prasátko. No ale přece tu rozbalenou slámu nevyhodím, že jo….prasátka se prostě musej uskromnit a smrsknout…..
Selinka s kačenkou zatím prorývaly to, co zbylo v přístřešku, a z té původně velké načechrané vrstvy slámy vyráběly – pomocí důkladného promíchávání se spodní vrstvou podestýlky – něco, co by se hned mohlo vyvézt do hnojiště. Kdybych na to ovšem ještě měla síly….
Ano, odložila jsem to na zítřek!
Jsem nepoučitelná……