celé odpoledne jsem se snažila přistihnout delinku při močení (potřebuju vzorek moči kvůli testu na březost). celkem zima. zvlášť když člověk tak postává u louky.

čůrala mary. čůral macíček. odskočila jsem si i já. a kdo vůbec?

za celý odpoledne ani kapku?

zbytečný se ptát, že ano….

Kromě trablů svodou ve vrtu a s unikající vodou v napaječkách mám ještě jeden problém.
Zevling.
Asi to znáte. Zvířata se soustředí kolem vás a vy ostošest sharbujete a vyvážíte bobky, hlídáte časovač na mobilu, který oznámí, že uplynulo 25 minut a ve studánce tedy nateklo dalších 20 litrů vody, které můžete jít nanosit koním, shrabujete pokaděné seno, rozhazujete zrní a mrkev….
A do toho deset metrů od vás, ale za vraty, stojí babička s vnoučkem, nebo děda s vnučkou, nebo prostě tak něco – bez pozdravu, bez jediné zmínky, že si snad všimli, že jste tam taky, že tam nejsou jen samotná zvířátka, komentují dění…
„koukej, jak paní vyváží hnůj“….. „to jsou pěkný hrabičky, viď?“…… „pohlaď si toho pštrosa!“
Já to dřív snášela trochu líp. Nasadila jsem obličej „bouřkové mračno“ a bylo.
Ale teď už mě ty lidi štvou.
Je problém pozdravit?
Je problém se zeptat, jestli nevadí, že se jen kouknou na zvířátka?
Nebo to připadá nevychovaný jen mně?
Od pondělka je vyhazuju. Prostě přijdu a řeknu, že mě jejich chování obtěžuje a ať laskavě odejdou.
A vono jim to vadí!
Má to řešení, samosebou. Buď nebudu chodit vyhazovat, nýbrž s nataženou dlaní s pokladničkou, nebo je jasný, kam umístíme úl se včelama…. 🙂