My selky trávíme opravdu

My selky trávíme opravdu hodně času venku. Pracujeme, očumujeme, relaxujeme. Mívala jsem ve zvyku brát s sebou naše psy, kamkoliv jsem se hnula. Během let se ale ukázalo, že jednak jsou naši psi nepříliš ukáznění a nepřiběhnou vždycky, když je volám, a jednak že pozemky kolem kapličky a kostela jsou vlastně veřejné prostranství, kde je volné pobíhání psů zakázáno, [...]  Celý příspěvek...

Musím přiznat, že v mé n

Musím přiznat, že v mé nově založené zahradě je hodně škůdců.
Mám k nim zenový přístup a čekám, až za nimi přitáhnou predátoři a nastolí se rovnováha. Zatím tedy jen sčítám ztráty.
Myslela jsem, že nejhorší jsou slimáci. Je fakt, že toho sežrali opravdu hodně. Většinou úplně do mrtě, nenechali ani stébélko.
Ukazuje se ale, že dvě srnčata [...]  Celý příspěvek...

Selinka

ukrutně vyprasená selinka mě včera honila po alcatrazu. bahno z ní odkapávalo a nechávala za sebou blátivé cestičky.

tkanička se snažila mě ochránit, ale na selinku její šarm neplatí a drsně ji stíhá.

chvíli se mi dařilo držet si od prasidla odstup, ale nakonec mě selinka dostihla..

naštěstí jen chtěla, abych jí vytřela bahno z očí….. to se mi vážně ulevilo!

🙂

Musím se pochválit. Moc

Musím se pochválit. Moc pěkně jsem založila zahradu. Cílem byla zahrada divoká, samostatná, zdobná a poskytující něco k snědku.
A všechno se to povedlo!
Roste to páté přes deváté, plevel se střídá s květinami či s ředkvičkami, tráva bujně prorůstá trvalkové záhony…divočina na první, druhý i každý další pohled.
Samostatný to je taky. žije si to vlastním životem.
Pokud se někomu líbí chaos, je to i zdobný. Ale pro jistotu jsem do zahrady vypustila dvě srnčata, bambiho měl přece každý z nás rád, že jo, takovej roztomilouš…. Tak v naší zahradě jsou ti roztomiloušové hned dva. A přes den to ještě sichruju slaďounkým pruhovaným prasátkem….tomu už neodolá vůbec nikdo.
A tihle tři se v zahradě celkem slušně najedí.
Když jsem dneska koukala, jak si společně hrajou, říkala jsem si, že zahrada sice nevyhraje nikdy žádnou cenu, ale že vnoučata v ní jsou fakt spokojený.
A vo tom to je……

Od dubna do června je ob

Od dubna do června je období pavího toku. Páv šoumen je hlučnější a akčnější, ale pořád je to ten hodný krásný ptáček, který se naparuje a předvádí před každým, koho potká. Jen před pávicí pusinkou moc ne – pusinka šoumena zahlídne a utíká pryč.
Je to tak celých 8 let, co šoumena máme.
Letos do celé věci vstoupila sousedka.
že máme páva zavřít, že jim chodí po pozemku. To je pravda, při svých namlouvacích obchůzkách chodil šoumen i na louku u kapličky, ba někdy jukal i sousedům do dvora, jestli se tam neukrývají nějaké pávice.
Pokusila jsem se sousedce vysvětlit, že se šoumen chová podle své paví přirozenosti, že ho nemám kam zavřít a poprosila jsem ji o schovívavost a ujistila ji, že jakmile období toku skončí, páv se bude držet zase jen u nás.
Úplně to nezabralo.
Sousedka šoumena začala aktivně vyhánět, což bohužel způsobilo, že to bral jako zpestření dne a povyražení a chodil k nim na louku několikrát denně.
Tím pádem sousedka začala aktivně nahánět i mě a ječela na mě, ať si páva okamžitě, ale okamžitě zavřu.
Já nejsem žádnej problémovej člověk. Kdyby přišla a použila kouzelná slůvka typu „dobrý den“, „prosím“, „děkuji“, „nashledanou“, určitě bych se snažila jí nějak kompenzovat vzniklou újmu (páv na louce!).
Ale když na mě někdo ječí a sprostě mi nadává, nemám vůbec chuť rozdávat misky domácího tvarohu či kostky domácího másla coby odškodné.
Sousedka odchytila i láďu a naléhala na něj, ať mně domluví a páva ať zastřelí…. Nebo to bylo obráceně?
Nakonec to skončilo tak, že jsem si netroufala vyjít z domu, abych nemusela čelit dalším nadávkám a řvaní. Hodně mi to pokazilo jaro. Zahradu, kterou jsem přes zimu založila, jsem si moc neužila. Nechodila jsem ani do alcatrazu ke zvířatům, jen nakrmit, poklidit a zase zalézt.
No a včera si láďa dovezl tři včelstva.
Tak na tohle jsem hodně zvědavá.
Včely budou u sousedů pečený vařený, to je jistý.
Jestlipak i teď bude sousedka požadovat, aby si včely zavřel, případně zastřelil?

Tkanička sice ještě neví

Tkanička sice ještě neví, že je prasátko, ale má typicky prasátkovskou povahu.
Při dojení růženky tkanička vyvádí, tančí, zpívá, skřehotá, plete se, skáče na mě, vráží do růženky….tak moc se těší na misku teplého mléka.
Včera jsem pouštěla růženku ven a tkanička ještě neměla dopito.
Střetly se ve chlévě. Růženka se chtěla kouknout, co to tam prasátko má v misce, a tkanička se nechtěla dělit.
A najednou změnila názor a odhopsala stranou a nechala růženku, ať zevrubně prozkoumá obsah misky.
Co to?
Copak tkanička není sobecké prasátko?
Ale kdež…. Ona si jen uvědomila, že o metřík vedle je další miska plná mléka, ta, kterou prostírám pro kočky. A že kočky odhodlané prasátko odežene jedním pohozením hlavou….a že ta miska je vrchovatě naplněná, na rozdíl od té, kterou růženka očichává.
Potvrzeno. Tkanička JE opravdové prasátko.