My selky trávíme opravdu hodně času venku. Pracujeme, očumujeme, relaxujeme. Mívala jsem ve zvyku brát s sebou naše psy, kamkoliv jsem se hnula. Během let se ale ukázalo, že jednak jsou naši psi nepříliš ukáznění a nepřiběhnou vždycky, když je volám, a jednak že pozemky kolem kapličky a kostela jsou vlastně veřejné prostranství, kde je volné pobíhání psů zakázáno, což mi laskavě připomenula městská policie, kterou přivolal někdo ze sousedů hned, jakmile naši psi vyběhli z oplocené pastviny.
No dobře.
Vyhláška města se ale nezmiňuje o volném pobíhání srnek a divokých prasátek.
Takže kdykoli mám práci někde na louce nebo v lese, beru mimina s sebou. Ať mají nějaký rozptýlení, že jo.
Je vážně smůla, že jakmile vyjdeme na spodní louku, zamíří celé trio k sousedce na záhon. Těsně přiléhá k ohradníku, není oplocený a roste na něm spousta zajímavých rostlin (pro srnky) a je tam báječně kyprá zemina (pro tkaničku).
Zatím se dají přivolat.
Zatím.
Pokračování to určitě mít bude!