Stane se, že sedím na koni a nutně se potřebuju podívat na mobil. Třeba na mapu. Nebo napsat sms. Jsem sice krátkozraká, ale na čtení už s brejlema nevidím.

Takže brýle sundám, pošoupnu na čelo a mžourám na displej.

Sedím-li na herče, není problém.
Sedím-li na delince, problém je velký. Ta kobyla nepostojí. Popochází, snaží se mi vytrhnout z ruky otěže, aby se mohla pást, leká se vlastního stínu a tak. A konflikt je na světě. Mám obavy. že mi brýle spadnou z čela na zem a ta sůva na ně šlápne, případně že je bez brýlí potom nenajdu. Takže křičím a nadávám a pištím, z čehož si delinka nejen že nic nedělá, ale ještě ji to víc rozruší. Kupodivu, že jo.
A dneska jsem to vyřešila! Tramtadadá!
Ne, nenaučila jsem tu pubertální blumu stát jako pařez. To by bylo moc práce.
Koupila jsem si brýle s nějakou kompenzací na blízko.
To stálo jen hodně peněz…….
I takhle se pozná stárnutí……