Proběhlá akce „kulový blesk“, za jejíž realizaci děkuji slečně hulíkové (mimořádně ochotná dopravkyně! Vřele doporučuji!) přinesla do naší stáje změny.

Kromě dvou balíků sena (přece jen z českých budějovic k nám by jel prázdný vlek, a když kulový blesk, tak se vším všudy, ani kilometr nazmar), které přibyly ve stodole (ještě pořád poloprázdné, těch třicet slíbených balíků – “ dovezu vám je po vánocích…po velikonocích…. Po letošní seči rovnou z louky…..“ – tu pořád ještě není), odjeli do nových domovů dva koně a přijela nová kobylka a tele.

Tele má svůj důvod.
Když odjeli všichni, kteří s krávou růženkou sdíleli alcatraz a zůstala jí jen prasátka a ovečky, růženka nesmírně zesmutněla. Kromě toho přestala chodit dolů na louku na pastvu a celé dny prostála u domu, kde jedla seno (ano, to seno, které měla mít na jídelníčku až v zimě), hubla a bylo vidět, že vážně není v pohodě.
Selinka se občas sebrala a šla s ní tedy dolů na pastvinu, ale prasátko se napase mnohem rychleji než dojná kráva, takže to moc nefungovalo.
Když jsem dávala akci kulový blesk dohromady, koukla jsem na inzerci (ani kilometr nazmar!) a hle, ve vesnici hned vedle té, odkud se vezla kobyla, byla na prodej jalovička dexter.
Tak už je matylda doma.
A z vděčnosti, že u nás může prožít pěkný a svobodný život, nepřetržitě troubí. Nyní už trochu ochraptěle, ale stále s vervou.
Naštěstí její přítomnost zafungovala tak, jak jsem chtěla.
Růženka tráví s matyldou celé dny a noci dole na louce a k domu přicházejí jen na dojení. Takže ten rámus se dá vydržet.
Co si o tom hluku myslí soused dole u louky, to nevím.
Ale něco mi říká, že se to asi brzy dozvím 🙂