Dneska ráno to se mnou málem seklo. Vrata z alcatrazu nahoru na cestu byly otevřený dokořán!

To asi selinka nechtěla čekat, až přijdu se snídaní, a vyvrátila je, aby mohla odejít do lesa na žaludy.

Počítám prasátka…… Deset, super, a dva divočáci v ohradě nad cestou….
Ale ne, nějak se to tu hemží…. Devět?
Jo! Devět jich je!
Rachtám kbelíčkama se snídaní – a vida, tonda se frajerským krokem blíží k vrátkům. V lese se dobře poměl a ještě by se mu do břicha něco málo vešlo, tak hurá na snídani!
Tak už jsou všichni. Ufff….
ALE KDE JE BIVOJ????
Volám…lákám…slibuju….prosím….
A hle, již se objevil dole u kapličky a velmi zvolna se vrací domů. Několikrát se zamyšleně zastavil, rozjímal, a pak se zase rozešel. Ještě o něco pomaleji….
Ale domů došel, jen snídaně už byla fuč.
žalostně se na mě podíval:“lákala jsi mě na granulky a ty nezbyly, jsem ubohé nešťastné prasátečko…achich ouvej…“
Rychle jsem mu přinesla porci.
Ale kde se hrome toulal?
Ukázalo se, že sbíral jablka, která spadla za plot zahrady. Krásně to tam uklidil!
Zdá se, že spočítat 12 prasátek je pro stárnoucí blondýnu už trochu moc..…