Kočky občas vylezou na půdičku nad předsíní a při té příležitosti odhoděj schůdky, který spadnou na vchodové dveře a zatarasí je tak.

To se vždycky rozčílím, nadávám a slibuju kocourům, že si z nich udělám ledvinovej pás.
Kočky asi mají svýho bůžka a ten se rozhodl, že mi ukáže, jak vypadá opravdový problém…..

Včera jsem kutila v zahradě a radovala jsem se, jak mi podzimní sluníčko pěkně rozpouští ucpaný dutiny. Tak pěkně, až jsem musela běžet domů pro další kapesníky.
Ale co to?
Dveře se nedají otevřít! A kocouři jsou oba venku…. Co to himl….já nejsem žádný ořezávátko a do dveří jsem se pořádně opřela.
Za dveřma to zachrochtalo.
Krve by se ve mně v tu chvíli nedořezal.
Já debil jsem asi zavřela tkaničku na tý špatný straně dveří! Karamba!
Btw, tkanička dokáže prosáknout dveřma neuvěřitelně šikovně. Podle mýho názoru se na chvilku stane neviditelnou, jinak to snad ani není možný. Jistě, někdy se dostane dovnitř za použití hrubý síly, ale většinou je to právě takhle, prostě nepozorovaně.
No, už se mi vlastně dovnitř ani nechtělo. Místo kapesníků jsem nabrala v mlíkárně papírový utěrky a šla jsem ven užít si hezkou chvilku s esmeraldou a také se selinkou a kikinkem. Na katastrofy je času dost.
Když jsem se prodýchala, vrátila jsem se na dvůr, nalehla jsem vší silou do dveří a pootevřela je právě tolik, aby tkanička mohla ven. Abych já mohla dovnitř, musela jsem nohou odkopat to,co blokovalo dveře.
A nebylo toho málo. To prase vytahalo z komody všechny šuplíky a jejich obsah rozprostřelo po zemi. Na to vykramařilo celý botník. Z věšáku sundalo psí vodítka, náhubky, svítilny a podobný věci. Nejdřív mi nebylo jasný, jak se tkaničce povedlo sundat i všechny bundy a kabáty – visely přece dost vysoko. Ale pak jsem to pochopila- prostě je z věšáku strhla, což většina poutek nepřežila. Všechny ty věci uhňácala do homogenní masy, kterou ještě vydatně pokakala a počůrala. A na závěr na to hodila ty schůdky…..
A to všechno jí netrvalo dýl než nějakou hodinu – hodinu a půl.
Ale jo, dvě pozitivní věci jsem na tom našla. Jednak se objevilo pár kousků oblečení, který jsem měla za ztracený, a jednak už vím, že nepořádek, kterej udělají kocouři, vlastně žádným nepořádkem není.