Už nějakou dobu peču chleba v domácí pekárně. Jako většina našich spotřebičů
i pekárna má trochu mušky. Jednou z nich je fakt, že jedna z míchacích vrtulek
vypadává z čepu a ukrývá se v upečeném bochníčku. Žádnej problém. Upečený
bochníček hned po vyklepnutí z formy podrobím lehké operaci ostrým nožem a už
je možno ho servírovat bez nebezpečí, že si někdo o vrtulku zlomí zub.

Chleba se někdy daří (to když použiju hotovou směs) a někdy nedaří (ve všech
ostatních případech) a někdy, zcela vyjímečně, je to naprostý propadák

Jako třeba včera. Experiment s podílem žitné, pšeničné a pohankové mouky
úplně neklapnul a taky šetrnost při dávkování kvasnic se mi nevyplatila. Výsledkem
bylo NĚCO. Sražený, nedopečený, uvnitř propadlý, hnusný.

Nevadí, kdo nic nedělá, nic nezkazí, dám to prasátkům.a nám upeču novej
chleba. Ale kde je ta vrtulka?

Ve formě do pekárny by měla bejt! Bordel!

No vážně, vedena snahou nalézt vrtulku jsem uklidila nádobí z myčky,
naskládala další, velké kusy umyla ve dřezu, uklidila na odkapávači, uklidila
na lince, uklidila u pekárny…. A vrtulka nikde! No co to má znamenat!

Ale co, koupím si novou, lepší pekárničku, která nebude mít žádné mušky. To
bude výhodný!

Akorát teda… Co budeme mít dneska k večeři? A ke snídani? Hrozí nám hlad!

A pak jsem koukla na toho chudáčka, co se nepovedl. že teda prasátka
neprasátka, prostě sníme tohohle nepodarka. A jo. Vrtulka byla zapečená v něm!

Některý informace už neudržím ani pět minut. A bude hůř….