Záda mě pořád bolí, ale už ne tolik. Takže mi okřály hnidy a chystám se na Macíčka.
Jasně, akutní potíže se řeší mnohem lépe, než chronické, a zatímco s bolestí
zad jen tak zničehonic bych teď k doktorovi nešla, s úrazem naopak klidně.

Mám super novou bezpečnostní jezdeckou vestu. A na ní jsem si ve výprodeji s
výraznou slevou koupila i zimní bundu velikosti XXL. Hurá!

Ondyno jsem si to zkoušela oblíknout. Moc to nešlo. Ale když mi Láďa pomohl
a zapnul mi nejdřív tu vestu a pak mě napasoval i do té zimní bundy a i tu mi
zapnul, říkala jsem si, že by to asi šlo.

Než jsem si všimla, že se Láďa opravdu hodně směje.

„Co je?“

„Nesmíš spadnout nikde v kopci, nebo se skutálíš až dolů!“

Vůbec mi to nepřipadalo vtipný. Tady není jedinej kousek rovnej, teda až na
jízdárnu – a tam s Macíčkem jít nechci. Kopec je tu doslova a do písmene úplně
všude! Ale Láďa nejspíš přehání… jsem si myslela do chvíle, než jsem se
podívala do zrcadla!

Vypadala jsem jako hlavní postava pohádky o Koblížkovi! Tak takhle asi fakt
na koně nesednu…