Už několik let jezdím s

Už několik let jezdím s přívěsem na koně pro různá zvířata – a vždycky sama. Pokaždý jsem měla strach, co by se mohlo přihodit…..
Opodstatněný, to podotýkám. Před lety jsem vezla macíčka na závody a v ostré zatáčce ve strážkovicích jsem v postranním zrcátku uviděla macíčkovu hlavu, jak kouká přes nakládací rampu. Jo, odvázal se (pro něj žádný problém), otočil se (v přívěsu širokém 150 cm bez středové přepážky taky nic náročnýho) a sledoval cestu. Ufff!!!!
Můj úžasný manžel mi k vánocům koupil kameru do vozíku a monitor do auta.
Hurá!
Konec nejistoty!
Včera to mělo premiéru.
Po cestě pro kačenku jsem chvílema zapínala monitor, jen abych se pokochala, jak krásně kamera zobrazuje celou plochu přívěsu. A jak je obraz kvalitní. Paráda!
Pak jsme kačenku naložili, já se rozjela a zapnula monitor.
Objevilo se hlášení, že je přerušen signál mezi kamerou a monitorem……
Volala jsem láďovi, co s tím, a on mi řekl, že se kamera ve vozíku asi vypnula a že tam mám jít a zapnout ji.
Vždyť tam hergot mám to prasátko! Který jsme pracně naložili a který určitě čeká, až se někde objeví skulinka ke svobodě! A jsem sama, není, kdo by jistil pootevřená dvířka! Karamba!
Takže cesta s prasátkem probíhala opět ve značné dávce nejistoty….
Ale příště, příště už to klapne!

Příspěvek byl publikován v rubrice Ze života a jeho autorem je admin. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *