V pátek mi volali z firmy, kde jsem objednala plachtový přístřešek na seno, že v pondělí ho dovezou.
Ptala jsem se, jak se skládáním. Prý žádný problém.
Včera dopoledne telefon – „vezu vám ten přístřešek. Dobírka….mechanizace na složení z auta….máte?“
????
Což peníze, ty jsem měla. Ale skládali jsme to s řidičem společnými silama a fakt jsme se zapotili. Tenhle přístřešek nás přežije, myslím. Fakt hutný materiál. U některých kusů jsme měli opravdu potíže je unést. Ale nejhorší bylo to, že na našem přístřešku byla naložena fixační klec na krávy, která jela až do horažďovic a kterou jsme museli z přívěsu složit na zem a pak zase naložit. To jsem si hrábla na dno sil.
Odpoledne přijelo dvacet pytlů prasogranulí.
Dobrý, to složím, si tady takhle udělám místo…tenhle sud poposunu….. Takhle nahoru na schod…….jeden pohyb nohou a rup, už jsem se nenarovnala.
Pytle skládal láďa.
Večer jsme ještě jeli pro obilí pro koně, to už jsem pomalu ani nevystoupila z auta.
Teď mohu bez bolesti snad jen koulet očima. Všechno ostatní bolí.
Nezbývá než doufat, že do sobotní brigády na stavbu přístřešku budu fit….
Tímto děkuji těm, kteří přislíbili pomoc a doufám a prosím, aby se ještě někdo přihlásil pro případ, že se nerozhýbu.