Když jsem se chystala na vandr, říkala jsem si, že tohle bude jeden z mých mistrovských nezodpovědných kousků…..
– sice jsem si zodpovědně nechala ušít pohodlný sedlo, ale delince nesedí a kvůli svý indispozici (houser) jsem nestihla doladit vycpávky v dečce tak, aby nesedělo z kopce. Takže jsem jela s jiným sedlem, který sice sedí koni, ale vůbec ne mně. Navíc mi v něm už několikrát zůstala noha ve třmenu, ač jsou třmenový zámky trvale otevřený.
– delinka má hodně plochý kopyta. Takže jsem jí nechala napasovat botičky na míru. Akorát teda do odjezdu nestihly dojít…..takže delinka šla bosa
– když se to vezme kolem a kolem, tak jsme toho s delinkou dosud moc nenachodily. Cválaly jsme dvakrát, civilizaci navštívily jednou, takže jsem pod sebou měla v podstatě syrovýho koně
– delinka nikdy nejela s cizíma koňma, natož teda s hřebcema
– loni jsem konečně koupila spacák, který je lehký a skladný a péřový. Takže potřeby na spaní sbalím do bandalíru, což je pohoda. Letos jsem ale konečně věnovala pozornost číslům, který má spacák na obalu – a vida, teplotní optimum + 15C, minimum, kdy nehrozí umrznutí, +5C….no, zima mi teda v noci byla pořádná, ale neumrzla jsem
– no a ten houser…. V den odjezdu jsem rozhodně ještě neměla záda v pořádku. Ale řekla jsem si, že to rozjezdím – a to bylo to jediný, co se fakt povedlo. Protože všechno je relativní. Kolena a kyčle mě teď bolej mnohem víc, než záda.
Ale krásně se to podařilo! Všechno klaplo!
Jeli jsme podél rušný silnice z budějovic na dvořiště…..potkaly jsme vlak…….brodily jsme několikrát vltavu……projely jsme římov….kamenný újezd….březí…..zlatou korunu…..velešín
Těch potůčků a strouh, co jsme překonaly…..těch kanálů, mřížek, příkopů, děr v asfaltu…..projely jsme tunelem….prodraly jsme se tak zúženým místem, že ani samotnej člověk by neprošel…..
A za celou dobu jen tři mimořádné události – dva moje pády a pak útěk mary a delinky z tábořiště ve zlaté koruně.
Což se mi zdá jako fakt pohodička…… Mohlo to být mnohem horší.
Ale delinka a mary jsou přece WELŠOVÉ!