Aha, koukám, že se vám fotky z výletu do rakouska líběj.
Tak já to uvedu na pravou míru.
Včera jsme vyrazili ze stálkova, ujeli jsme 30 km a noclehovali v lese kus od staňkova. Naše kobyly v ohradě u cesty (se spoustou trávy a s fungujícím ohradníkem), ostatní koně na úvazech opodál.
Za svítání nás probudila maruška s tím, že máme vstávat, že kobyly jsou fuč. Teda jako mary a delinka.
Ne že bychom je nenašly (já a šárka), pásly se půl kilometru dál. Akorát jsme je nemohly chytit.
Mary vypadala, že by si dala říct, ale delinka zvedla hlavu, zvedla ocas a překrásným velším klusem přeběhla louku, prosmykla se průlezem na další a zamířila cílevědomě ke kempu oáza. Mary za ní.
V kempu jsme je ještě stíhaly. Ne že bychom je viděly, to ne, ale turisté nás upozorňovali, kudy prošly. Asi je zbytečný zmiňovat, že kdybych po delince chtěla, aby prošla úzkou brankou k půjčovně lodí, dalo by mi dost práce ji přemluvit. Ve volnosti to dokázala zjevně snadno.
Ve staňkově jsme jejich stopu ztratily.
Následoval návrat k nocležišti, telefonát na policii a shánění auta. Klika, fakt klika, že mi pořád něco utíká, takže takový ty organizační věci mám už zautomatizovaný.
Telefonát na zelenou vlnu (mohly běžet k hlavnímu tahu na halámky), do rádia…. Prosba na fb……. Urgence na policii….
Nic.
Pak marušku napadlo, že kdyby se daly po žlutý značce, dojdou hnedle až do rakouska.
Další telefonát na policii, jestli by se nemohli pozeptat kolegů za hranicí.
A zase čekání.
A potom telefonát z mikulova, kde je nějaký koordinační centrum či co.
„vaše kobyly zatkli v rakousku!!!“
No, to se mi ulevilo….
Autem do první vesnice za čárou, tam na nás čekalo policejní auto rakouské policie a to nás dovedlo cca 5 km do vnitrozemí, kde ve tmavé plechové garáži stály uvázaný naše uprchlice.
Když se otevřely dveře, bylo vidět, že jsou obě holky vyplašený. Asi čekaly, že dovnitř nakráčí řezník…. A patřilo by jim to!
Nasedlaly jsme, poděkovaly, omluvily se, ujistily se, že kobyly nezpůsobily žádný škody a vyjely jsme domů.
Super závěr vandru, fakt 🙁 🙁 🙁