Srneček kikinek chodí snídat a večeřet do boxu z texas panelů. To aby ho nikdo nerušil.
Vždycky tam s ním a s jeho mističkou plnou namletého zrní a nakrájeného ovoce jsem, snažím se mu odstraňovat dlouhou mláďátkovskou srst a navazovat důvěru.
Včera ale přijela návštěva, takže jsem kikinkovi přinesla misku a nechala ho, ať si poradí.
Vmžiku přišel za námi (celkem snadno proleze tyčema v panelu, na rozdíl od ostatních zvířat). Zrovna jsme s návštěvou probírali otázku sedel a sedlání. Do toho se ale začalo ozývat takové nějaké divné a nešťastné pískání. Co to je? A hlavně, kdo to vydává?
Chvíle nejistoty….a jo, to píská kikinek!
Šla jsem se s ním tedy podívat, co se přihodilo s jeho snídaní.
A vony tam z jeho misky hodovaly slepice s kohoutem!
Tak to bylo hned jasný!
To prostě musel přijít požalovat, ten kohout je totiž skoro stejně velkej jako kikinek a navíc ještě ty slepice….přesila, že jo.
Klika, že už začínám rozumět i řeči srnek.
Akorát teda pořád nevím, jak tyhle lingvistický dovednosti zúročím, jestli budu od ledna hledat novou práci. Se obávám, že spíš se mě budou ptát na znalost angličtiny, němčiny, časovou flexibilitu a tak.