V září se kastroval macíček. Již při pokusu o anestezii se ukázalo, že kůň nechce spolupracovat. A že budeme mít problém.

Problémy jsou od toho, aby se řešily. Nemám moc dobrou zkušenost s fajfkou, její nasazování pro mě není moc komfortní (pro koně taky ne). Tak jsem si u dodavatele veterinárních nástrojů objednala nosní skřipec. Nasazuje se rychleji a snáz než fajfka a pro koně je to stejná pakárna. Podle internetu byl skladem. Takže hurá, skvěle investovaný peníze!

Pět dní po operaci sem každý den zajížděl veterinář a společně jsme se pokoušeli macíčkovi napíchat potřebná léčiva. O tom jsem psala – bylo to spíš tak, že jsme se poraženě plížili z bojiště a navzájem jsme se trumfovali, kdo má větší bolístku.
No ale mám objednanej ten skřipec! Dodání do tří pracovních dní! Takže než ty antibiotika dopícháme, bude to tady!
No, nebylo. Na moje mazané otázky mi dodavatel odpověděl, že zpoždění, protože covid….
Pak začal mít macíček komplikace.
To už k sobě doktora vůbec nepustil a i se mnou třískal o stěnu boxu jako s hadrem. Dobrá, další atb dostal do žrádla. A proti bolesti a zánětu také do žrádla.
Jenže to nezabralo, jak mělo. Bylo třeba změnit léčbu a opět přistoupit k injekcím. Ještě že mám objednanej ten skřipec!
Ale pořád nešel. Tentokrát údajně problém na hranicích. Protože covid.
No prima, poradili jsme si bez skřipce. Sice bez nadšení – i koňova – ale poradili.
Pak bylo zapotřebí průběžně odstraňovat nekrotickou tkáň. že se to macíčkovi vůbec nelíbilo, to asi nepřekvapí.
No ale mám objednanej ten skřipec! Ten nás spasí!
Akorát že pořád nešel…. Dodavatel se zmohl jen na omluvu, a že prý doufá, že nám nezpůsobil starosti. Jako já jsem byla dost bez starostí, problém měl kůň a zejména pan veterinář. Ono když každý den jezdíte k pacientovi, který se vás snaží trefit zadní nohou, případně přirazit na stěnu, není to nejspíš nic moc pocit (mě se pacient snažil trefit přední nohou a přirazit na stěnu, ale já jsem majitel, že jo, to je něco jinýho). Sice jsem panu doktorovi radila, že když se přimáčkne těsně koňovi k zadku, že ho sice to kopyto trefí, ale nebude mít takovej švuňk a nenapáchá to tolik škody, ale nějak to nechtěl poslouchat.
A na konci září uzrál čas na další operaci. Sice nebylo jasný, jak tentokrát píchneme narkotikum, ale mám přece ještě pořád objednanej ten skřipec!
Narkotikum jsme píchli do svalu, uřízlo se, co přebývalo a vyčistilo se, co tam nemělo být.
V pátek se tu veterinář stavil na kontrolu a konstatovali jsme, že kůň se konečně normálně hojí a že žádné další ošetřování není potřeba.
A dneska přišel ten skřipec!
Málem to fakt bylo s křížkem po funuse……