Srneček Kikinek si uměl opravdu dobře zařídit život. Dvakrát denně dostává misku ovesných vloček (už jsem tu psala, jak mi dal jasně najevo, že nějaký směsi, co mi zbyly, on jíst nebude a ať valím do krámu a koupím vločky). Nemůže jíst sám, musím být u něj a hlídat, aby ho někdo nešidil. Je sice i s miskou na tu chvíli zavřený v boxu, ale slepice se tam dostanou. [...]  Celý příspěvek...

Je pěkné, že u nás zvířata vyzrávají v silné osobnosti. jen to teda leze trochu do peněz.

Srneček Kikinek dostává dvakrát denně misku příkrmu. a baští opravdu moc hezky, až se mu dělají boule za ušima. Od odstavu to byla převážně směs ČOT – tu jsem koupila pro Matyldu a ta se jí ani nedotkla. Tak co s tím, že…. Občas prostřídáno ovesnýma vločkama. [...]  Celý příspěvek...

Krmím koně….a koukám, v zavřené stodole u rozbaleného balíku sena je kikinek! Co to sakra?! Co tam himl dělá?!
A vida….taky je tam tkanička.
Tak to jo. To byl chudák kikinek pomýlený a ošizený…on jen následoval ségru….
Jo, takhle se vyrábí sourozenecká nevraživost

V sobotu jsme káceli souše na tatrách. Jakožto nemohoucí osobě mi bylo svěřeno hlídání zvířat a dětí, protože ty suchý stromy se musely kácet přímo do alcatrazu a to bylo dost nebezpečný.

Tak jsem strávila dopoledne nicneděláním a pozorováním toho, čím se ta moje čeládka obvykle zabývá.
A bylo to dost zajímavý.
Kráva růženka a malá matylda se celou dobu [...]  Celý příspěvek...

Srneček kikinek chodí snídat a večeřet do boxu z texas panelů. To aby ho nikdo nerušil.
Vždycky tam s ním a s jeho mističkou plnou namletého zrní a nakrájeného ovoce jsem, snažím se mu odstraňovat dlouhou mláďátkovskou srst a navazovat důvěru.
Včera ale přijela návštěva, takže jsem kikinkovi přinesla misku a nechala ho, ať si poradí.
Vmžiku přišel za námi (celkem snadno proleze tyčema v panelu, na rozdíl od ostatních zvířat). Zrovna jsme s návštěvou probírali otázku sedel a sedlání. Do toho se ale začalo ozývat takové nějaké divné a nešťastné pískání. Co to je? A hlavně, kdo to vydává?
Chvíle nejistoty….a jo, to píská kikinek!
Šla jsem se s ním tedy podívat, co se přihodilo s jeho snídaní.
A vony tam z jeho misky hodovaly slepice s kohoutem!
Tak to bylo hned jasný!
To prostě musel přijít požalovat, ten kohout je totiž skoro stejně velkej jako kikinek a navíc ještě ty slepice….přesila, že jo.
Klika, že už začínám rozumět i řeči srnek.
Akorát teda pořád nevím, jak tyhle lingvistický dovednosti zúročím, jestli budu od ledna hledat novou práci. Se obávám, že spíš se mě budou ptát na znalost angličtiny, němčiny, časovou flexibilitu a tak.

Kočky občas vylezou na půdičku nad předsíní a při té příležitosti odhoděj schůdky, který spadnou na vchodové dveře a zatarasí je tak.

To se vždycky rozčílím, nadávám a slibuju kocourům, že si z nich udělám ledvinovej pás.
Kočky asi mají svýho bůžka a ten se rozhodl, že mi ukáže, jak vypadá opravdový problém…..

Včera jsem kutila v zahradě a radovala jsem [...]  Celý příspěvek...

Proběhlá akce „kulový blesk“, za jejíž realizaci děkuji slečně hulíkové (mimořádně ochotná dopravkyně! Vřele doporučuji!) přinesla do naší stáje změny.

Kromě dvou balíků sena (přece jen z českých budějovic k nám by jel prázdný vlek, a když kulový blesk, tak se vším všudy, ani kilometr nazmar), které přibyly ve stodole (ještě pořád poloprázdné, [...]  Celý příspěvek...

My selky trávíme opravdu hodně času venku. Pracujeme, očumujeme, relaxujeme. Mívala jsem ve zvyku brát s sebou naše psy, kamkoliv jsem se hnula. Během let se ale ukázalo, že jednak jsou naši psi nepříliš ukáznění a nepřiběhnou vždycky, když je volám, a jednak že pozemky kolem kapličky a kostela jsou vlastně veřejné prostranství, kde je volné pobíhání psů zakázáno, což mi laskavě připomenula městská policie, kterou přivolal někdo ze sousedů hned, jakmile naši psi vyběhli z oplocené pastviny.
No dobře.
Vyhláška města se ale nezmiňuje o volném pobíhání srnek a divokých prasátek.
Takže kdykoli mám práci někde na louce nebo v lese, beru mimina s sebou. Ať mají nějaký rozptýlení, že jo.
Je vážně smůla, že jakmile vyjdeme na spodní louku, zamíří celé trio k sousedce na záhon. Těsně přiléhá k ohradníku, není oplocený a roste na něm spousta zajímavých rostlin (pro srnky) a je tam báječně kyprá zemina (pro tkaničku).
Zatím se dají přivolat.
Zatím.
Pokračování to určitě mít bude!

Od dubna do června je období pavího toku. Páv šoumen je hlučnější a akčnější, ale pořád je to ten hodný krásný ptáček, který se naparuje a předvádí před každým, koho potká. Jen před pávicí pusinkou moc ne – pusinka šoumena zahlídne a utíká pryč.
Je to tak celých 8 let, co šoumena máme.
Letos do celé věci vstoupila sousedka.
že máme páva zavřít, že jim chodí po pozemku. To je pravda, při svých namlouvacích obchůzkách chodil šoumen i na louku u kapličky, ba někdy jukal i sousedům do dvora, jestli se tam neukrývají nějaké pávice.
Pokusila jsem se sousedce vysvětlit, že se šoumen chová podle své paví přirozenosti, že ho nemám kam zavřít a poprosila jsem ji o schovívavost a ujistila ji, že jakmile období toku skončí, páv se bude držet zase jen u nás.
Úplně to nezabralo.
Sousedka šoumena začala aktivně vyhánět, což bohužel způsobilo, že to bral jako zpestření dne a povyražení a chodil k nim na louku několikrát denně.
Tím pádem sousedka začala aktivně nahánět i mě a ječela na mě, ať si páva okamžitě, ale okamžitě zavřu.
Já nejsem žádnej problémovej člověk. Kdyby přišla a použila kouzelná slůvka typu „dobrý den“, „prosím“, „děkuji“, „nashledanou“, určitě bych se snažila jí nějak kompenzovat vzniklou újmu (páv na louce!).
Ale když na mě někdo ječí a sprostě mi nadává, nemám vůbec chuť rozdávat misky domácího tvarohu či kostky domácího másla coby odškodné.
Sousedka odchytila i láďu a naléhala na něj, ať mně domluví a páva ať zastřelí…. Nebo to bylo obráceně?
Nakonec to skončilo tak, že jsem si netroufala vyjít z domu, abych nemusela čelit dalším nadávkám a řvaní. Hodně mi to pokazilo jaro. Zahradu, kterou jsem přes zimu založila, jsem si moc neužila. Nechodila jsem ani do alcatrazu ke zvířatům, jen nakrmit, poklidit a zase zalézt.
No a včera si láďa dovezl tři včelstva.
Tak na tohle jsem hodně zvědavá.
Včely budou u sousedů pečený vařený, to je jistý.
Jestlipak i teď bude sousedka požadovat, aby si včely zavřel, případně zastřelil?

Ondyno nám zase utekl pštros koffee.
Musím říct, že jsem se v chytání uprchlého emu dost zlepšila.
Jednak jsem pro jeho hledání využila i FB, což se ukázalo jako dobrý tah – tentokrát se totiž zatoulal asi 6 km daleko.
Druhak jsem se – poučena minulým úrazem – vůbec nepokoušela s pštrosem nějak manipulovat. Jen jsem mu přes hlavu přehodila mikinu, čímž jsem ho dost vypnula, a když si vypnutý sednul, šly mu ty nebezpečný nohy přivázat k tělu úplně hladce.
A za třetí tentokrát přišel k úhoně láďa. Koffee jen nějak lehce máchnul jednou nožkou – a rozpáral láďovi nohavici odshora až dolů. Oblíbených kalhot. Jak jinak…..