Dneska jsem vytáhla ty moje hvězdy a pruhy (hvězdičku a tkaničku) mimo jejich přirozené prostředí.
Takže žádný obývák a kuchyň s tolik pohodlnými gaučíky a křesílky, kde lze spát, s hranami skříněk, o které se lze drbat a s nízkými stolky plnými chutného čtiva…. S pelíšky u kamen, kde vyhřívací dečku supluje umělá kvočna….podotýkám, že [...]  Celý příspěvek...

ráno jsem přišla do obýváku. a srnčí pelíšek prázdný! i prasopelíšek v kuchyni prázdný! kam se ty moje děvečky poděly? aha….. na gauči mezi polštářky a plyšovými prasátky se zvedly dvě ospalé hlavičky.

„neruš nás. dej vědět, až naservíruješ snídani, jo?“

Hvězdička se začíná pást.
To je moc dobře. Jsem ráda. Sice musím stát nebo sedět u ní, to asi aby se cítila bezpečně. Na práci kolem domu jsem už rezignovala a jsem ráda, že zvládnu nakrmit a podojit a aspoň vyrobit tvaroh, ten je nenáročnej. Klika, že skoro každý den prší a nemusím aspoň zalévat.
V rámci nácviku pasení dneska hvězdička ukousla z další zahradní borůvky tu jedinou živou větvičku. že já blbec jsem předevčírem těch náhradních keříků nekoupila v lidlu víc….
Něco mi našeptává, že to s úrodou ze zahrady zase nebude to pravý ořechový……
A je mi to fuk! Hlavně že děti prosperujou!

Ráno mě vítala jen hvězdička. Prasátko nikde! Tkanička je od pondělí nemocná, tak ve mně hrklo, že je někde zalezlá a dodělává. A! Rozčilené chrochtání z koupelny! Nakouknu – a vidím….. Láďův svetr ve tvaru prasátka rozzlobeně šmejdí po podlaze……
Ráno mě vítala jen hvězdička. Prasátko nikde! Tkanička je od pondělí nemocná, tak ve mně hrklo, že je někde zalezlá a dodělává.
A! Rozčilené chrochtání z koupelny!
Nakouknu – a vidím…..
Láďův svetr ve tvaru prasátka rozzlobeně šmejdí po podlaze……

Ty moje hvězdný a pruhovaný děti se už celkem naučily spolu vycházet. V některejch chvílích je mám na klíně obě, obě drbu mezi ušima a obě poklimbávají. Úspěch!
Také se učí jedna od druhé.
Hvězdný dítě ryje a pojídá hlínu.
Pruhovaný dítě se začíná ztrácet a nepřichází na zavolání…..
Jako mohly by od sebe odkoukávat jiný dovednosti, to jo. Ale já jsem spokojená, že už se nechtějí navzájem pozabíjet.

Já mám tak pracovitý děti! Teď jsme přišli ze zahrady. Moc mi pomohly se zaléváním. A tkanička i něco prokypřila a vyplela-
Až hvězdička trochu povyroste, bude určitě také likvidovat. Možná i plevel 🙂
V tomhle směru se má tkanička ještě co učit.
Proti škodám, které tu páchají slimáci, jsou stopy těch zvířecích děti úplně minimální.

Ještě pořád mám strašně moc práce venku. Okna jsou neumytá, sazeničky pořád v pařeništi, záhon nezamulčovaný, k bramborám jsem nepřihodila ani stéblo….. A přesto jsem strávila krásné odpoledne jen tak posedáváním venku s dětma.
Musela jsem je totiž hlídat, aby se:
– navzájem nezabily
– neztratily se
– nebavily se nějakou sebezničující hrou
– neškodily nad rámec možností
– neublížil jim někdo další
Přesto, že tyhle naše děti jsou čtyřnohý, je to úplně stejný, jako když jsem chodila na hřiště s holčičkama..…

Když se naší trojbarevné kočce minči narodila koťata (minči je úplně divoká, nedá se chytit a tedy ani odvézt na kastraci), oznámila nám dcera, že máme dva mourovaté kocourky. Jasoně a drsoně.
Ondyno přišel láďa, že drsoň si přivedl ke krmení kamarádku. Nějakou cizí celočernou kočičku. To jsme byli moc rádi. Není sobecký, podělí se s přítelkyní. To je přece krásný, že jo.
A teď přišel láďa s tím, že drsoň má velké břicho….. A že bude mít koťátka.
Takže nějakej cizí černej kocour se u nás královsky stravoval a ještě tu nechal potomky!

Dneska jsem konečně pustila malé emánky do alcatrazu. Hned se hrnuli ke koffeemu – a on se po nich oháněl, bídák.
Supíci chodili po výběhu a zobali do všeho, co viděli. Pokoušeli se sezobnout třeba hromádku bobků a podobný věci.
Tak jdu a povídám koffeemu: „ukaž těm dětem, co se dá jíst a co ne!“
A koffee šel, vyhrabal štěrk ze základů boxu a začal sezobávat co největší kamínky. Nikdy to nedělal. Fakt, nikdy předtím.
Vzkaz pro mladou generaci je jasnej: „udavte se, mládeži. Čím dřív, tím líp!“

Tak jsem včera pustila ty dynínské chudinky poprvé ven.
Ne všechny se odvážily překročit práh kurníku.
Ty, co si troufly, se chovaly překvapivě sebevědomě a prozkoumávaly ani ne tak co by sezobly, ale s kým by se družily.
Jedna strávila den s kačenkou a samsárou. Společně ležely v přístřešku za domem a nejspíš řešily takový ty slepičí věci.
Další zalezla do prasoboudičky k růžence a vašíkovi. Tam se neřešilo nic, tam se spalo.
Další se připojila k lamákům.
Kohout, na kterého jsem tolik spoléhala, že si hejno udrží pěkně pohromadě a v kázni, si chodil sám.
S večerem jsem šla zkontrolovat, jak to je s návratem do kurníku.
Tak kohout vzorně seděl na hřadě.
Tři slepice chyběly. Vyšťourala jsem je a donesla do kurníku. Ke kohoutovi držela řeč, že takhle by to fakt nešlo. Nejen sex, ale také nějaké ty povinnosti.
Myslím, že se ani neprobudil…..