Od léta si chystám záhonek pod okny do kuchyně. Měl by být čistě květinový, mám vizi líbezných ostrůvků s motýlími keři a růžemi, to celé podsazeno nízkými trvalkami. Krása bude střídat nádheru.

My permakulturisti neryjeme. Ostatní kvůli mísení jednotlivejch pater půdního života, já teda z lenosti a taky proto, že mě bolej záda. Takže jsem přípravu záhonu zahájila tím, že jsem na trávu nasypala trochu hnoje. Abych přilákala žížaly

Když jsem si na jaře objednávala v růžových školkách sazenice růží, opájela jsem se představou kvetoucích keřů, pastvy pro včely a reje barev a vůní.

To všechno může bejt.

Akorát teda růže přišly zrovna teď, kdy mi nefungujou záda. Prostokořenný. Takže se musej hned zasázet.
První várku jsem sázela s láďou – měla jsem představu, že já budu ukazovat, [...]  Celý příspěvek...

Když jsem na jaře zakládala záhon se zeleninovou polykulturou, neměla jsem přehnaný očekávání. A vlastně se i něco urodilo – nějaký saláty a jiná listová zelenina. Sice jsme to nestihli sníst dřív než slimáci, ale aspoň něco jsme si zobli.

O sklizni brambor už jsem psala.

My permakulturisti nemáme rádi holou půdu. Protože eroze a přehřívání a tak. Takže jsem [...]  Celý příspěvek...

Bez ohledu na momentální stav duše i těla (mizerný) je potřeba sklízet úrodu. Práce šlechtí a třeba se mi udělá líp.

Z tohoto pohledu se zdá, že je dobře, že v zahradě sklízeli především slimáci, dále pak srnčata a tkanička.

Na nás toho moc nezbylo. Nicméně už o prázdninách jsme měli několikrát domácí brambory s domácím česnekem, takže mise – víc brambor [...]  Celý příspěvek...

Musím přiznat, že v mé nově založené zahradě je hodně škůdců.
Mám k nim zenový přístup a čekám, až za nimi přitáhnou predátoři a nastolí se rovnováha. Zatím tedy jen sčítám ztráty.
Myslela jsem, že nejhorší jsou slimáci. Je fakt, že toho sežrali opravdu hodně. Většinou úplně do mrtě, nenechali ani stébélko.
Ukazuje se ale, že dvě srnčata a prasátko strčí slimáky v pohodě do kapsy.
Nově založená jahodiště jsou ojezená právě tak, abych koukala jen na smutné pahýlky listů. Není bez zajímavosti, že zatímco jahody získané zdarma od kamarádky většinou přežily, sadba nakoupená za drahé peníze nikoliv. Platí přímá úměra, že čím je odrůda dražší, tím víc chutná srnkám. Absolutním vítězem se stala odrůda „eternal love“, jejíž exemplář v ceně 80 kč zmizel, aniž by stačil zaplodit jedinou jahůdku.
I maliny, ostružiny, malinoostružiny a rybízy jsou ožrané. Stonky statečně drží, ale nevím nevím, jak to bez listů zvládnou.
Borůvky zmizely úplně. A kořínky vyrýpalo prasátko.
O škodách na květinách už se mi ani nechce psát. Něco je snězené, něco vyrýpané. Případně zválené. Dneska jsem zjistila, že tkanička zahájila i sklizeň brambor. No, mohlo to ještě počkat……
Ale!
Dneska jsem se stavila v zahradnictví a měli tam slevu na leccos!
A už je to zasazený! A v prázdných jamkách je zasetá svazenka….. Tak snad se zahrada zase zazelená a rozveselí barvami..…

Musím se pochválit. Moc pěkně jsem založila zahradu. Cílem byla zahrada divoká, samostatná, zdobná a poskytující něco k snědku.
A všechno se to povedlo!
Roste to páté přes deváté, plevel se střídá s květinami či s ředkvičkami, tráva bujně prorůstá trvalkové záhony…divočina na první, druhý i každý další pohled.
Samostatný to je taky. žije si to vlastním životem.
Pokud se někomu líbí chaos, je to i zdobný. Ale pro jistotu jsem do zahrady vypustila dvě srnčata, bambiho měl přece každý z nás rád, že jo, takovej roztomilouš…. Tak v naší zahradě jsou ti roztomiloušové hned dva. A přes den to ještě sichruju slaďounkým pruhovaným prasátkem….tomu už neodolá vůbec nikdo.
A tihle tři se v zahradě celkem slušně najedí.
Když jsem dneska koukala, jak si společně hrajou, říkala jsem si, že zahrada sice nevyhraje nikdy žádnou cenu, ale že vnoučata v ní jsou fakt spokojený.
A vo tom to je……

Asi před měsícem vykopal brácha v zahradě velký jámy. Já do nich koupila kyselý substrát a zasadila 8 keřů zahradních borůvek. Ony teda nebyly moc velký (asi 8 cm na výšku) a ani nevypadaly přehnaně životaschopně (každý jednu větvičku se třemi lístky), ale jak říkám, není důležitej cíl, nýbrž cesta.
Na tohle krédo jsem včera trochu pozapomněla. To když tkanička ukousla jedný z borůvek tu jedinou živou větvičku.
Ale někdo tam nahoře mojí zahrádce fandí!
Dneska v lidlu měli borůvkový keříky zhruba pětinásobně větší, než mi poslali ze zahradnictví, a za pouze dvojnásobnou cenu.
Koupila jsem hned dva.
U těch původních je ještě 7 živých větviček, který by tkanička mohla ukousnout….

Když je člověk naprostý zahrádkářský laik a přesto se s vervou pustí do budování přírodní zahrady, může se toho dost pokazit.
To ani tak moc nevadí. Není důležitý cíl – krásná přírodní zahrada úplně bez chemie, přátelská ke všem živočichům s výjimkou drůbeže, ovcí, krav, jaků. Lam, oslů, koní a prasátek – , ale cesta, která k cíli vede. že jsou tam občas (často….vlastně skoro pořád) slepý uličky, to k tomu prostě patří.
Ale povedl se mi asi majstrštyk!
Vsadila jsem na pestrost a různorodost rostlin. Počítám s tím, že ne všemu se bude dařit a s tím, že dál budu pěstovat to, co přežije v našich podmínkách. Takže jsem mimo jiné zakoupila odkopky třemdavy.
Až později jsem si přečetla, že má tak vysoký obsah éterických silic, že občas na slunci sama od sebe vzplane!
Ano, je zasazená na místě, kde se stín nikdy ani nemihne…..
Tak na tuhle slepou uličku jsem zvlášť zvědavá! 🙂

O zahradních cedulkách
Když jsem před nějakými pětadvaceti lety začínala se zahradou, označovala jsem si výsevy pytlíkama od semínek. Vydrželo to obvykle do prvního větru…. A pak už to byla loterie. Jak nejsem ze zahradnické rodiny, trochu jsem tápávala, jestli z toho, co náhodou vyrostlo, sklidit a sníst kořen (protože je to ředkvička či mrkev), nebo listy, nebo jestli to nesklízet vůbec a počkat, až to udělá plody.
Násladoval pokus s papírkem na špejli. Estetika takřka dokonalá, akorát teda do prvního deště. Pak se trapně opakoval scénář z let minulých.
Pak asi dvacet let hospodařila na zahradě zvířata – a pro mě to byly velmi úlevné roky.
Ale letos jsem to znovu rozjela.
Začalo to výsevama do pařeniště (zakoupením pařeniště jsem se zahrádkářsky posunula na vyšší level, myslím).
A opět nastala otázka, jak označit výsevy?
Na tenké pásky jsem rozstříhala prasklý plastový kbelík a pásky popsala nesmazatelnou lihovou fixou. Super! Trvanlivý, permakulturní, a ještě jsem to vymyslela sama!
Ovšem časem se ukazuje, že někde udělali soudruzi z ndr chybu.
Písmo mizí.
Ve výsevech panuje zmatek. Koukám do pařenišť (ještě mám jedno, které jsem taky úplně sama vymyslela – a funguje) na řady sadbovačů a výsevních misek a na zelený bejlí, co tam leze… A taky na bílý pásky, na kterých bejval nápis….. A fakt netuším!
Takže se klidně může stát, že budu mít v truhlíkách saláty a na zeleninových záhonech kopretiny…..
Měla bych vysvětlení. Fixu jde smýt jen lihem. Takže nejspíš máme rybníček plný alkoholu.…

Postupně mi přicházejí objednané rostliny. A já je postupně sázím.
My chaotici ale musíme vyšperkovat i takhle jednoduchou činnost.
Rostlinky sázím jako anonymní zelený věci. žádný jmenovky, nic takovýho. Už ani nepředstírám, že si budu pamatovat, kam jsem co píchla.
Jasný, až vykvete kopretina, nejspíš jí rozpoznám od slunečnice.
Ale poznat, co je pelyněk brotan a pelyněk estragon? Bez cedulek, který jsem hned vyhodila?
A mistrovský kousek: tři kozlíky lékařské. Píchnutý na tři různý místa – ať sám ukáže, jaký chce podmínky pro zdárný růst.
Zasadit…. A honem pro konev s vodou!
Tady je jeden kozlík…..tady druhej….. A kde je himbajs ten třetí?
Jo, zapomněla jsem to.
Nezbývá než doufat, že kozlíku nevadí sucho 🙂