V týdnu jsem dostala avízo

V týdnu jsem dostala avízo, že přijede další prasátko v nouzi. Tak jsem pořádně uklidila tondovo separé – je to jediný prostor, kam se dá prasátko bezpečně oddělit a tonda už ho dávno nepoužívá, protože žije volně s ostatními prasátky.

No jo.

Jenže teď to tam měl uklizený, v boudičce nastlanou novou slámu – a dveře byly zavřený!
To jsou pěkný pořádky, [...]  Celý příspěvek...

Ošetřování macíčka

Ošetřování macíčka, který ve středu podstoupil kastraci, je mimořádně náročné.
Včera měl dostat celkem tři injekce. Dvě do svalu, jednu do žíly.

Po hodinu a půl trvajícím úsilí se podařilo do něj vpravit dvě.

Ta proti bolesti zůstala natažená, ale nevyužitá.
Když jsme se s panem veterinářem vypotáceli z boxu pošlapaní, pomlácení a opravdu unavení, shodli [...]  Celý příspěvek...

Proběhlá akce „kulový blesk“

Proběhlá akce „kulový blesk“, za jejíž realizaci děkuji slečně hulíkové (mimořádně ochotná dopravkyně! Vřele doporučuji!) přinesla do naší stáje změny.

Kromě dvou balíků sena (přece jen z českých budějovic k nám by jel prázdný vlek, a když kulový blesk, tak se vším všudy, ani kilometr nazmar), které přibyly ve stodole (ještě pořád poloprázdné, [...]  Celý příspěvek...

Ondyno jsem šla dolů do Alcatrazu

Ondyno jsem šla dolů do alcatrazu hledat srnčata a šla se mnou i tkanička s tondou prasíkem.

Tkanička začíná ostatní prasátka dost otravovat, už to nejsou bojácné a opatrné výzvy ke hře, ale drzé a sebevědomé vyzývání k poměření sil.

Zkusila to i na tondu. Ohnal se po ní, ale jen tak náznakově a bylo vidět, že je silně nesvůj.
Tak jsem k němu přiklekla, pohladila [...]  Celý příspěvek...

Obávám se, že nám doma roste problém

Obávám se, že nám doma roste problém. A jmenuje se tkanička.

Kamarádčin pes, který je rozený trhač a bráchu prasíka tondu ondyno pořádně pokousal na zadku, byl tkaničkou vyprášen a zadupán v podstatě hned, jak vešel do dvora.
Dobrý, to jsem přičítala tomu, že si to něčím vykoledoval. Prostě sdílená kolektivní prasátkovská zkušenost.

Pak jsem mnohokrát přistihla [...]  Celý příspěvek...

Stane se, že sedím na koni

Stane se, že sedím na koni a nutně se potřebuju podívat na mobil. Třeba na mapu. Nebo napsat sms. Jsem sice krátkozraká, ale na čtení už s brejlema nevidím.

Takže brýle sundám, pošoupnu na čelo a mžourám na displej.

Sedím-li na herče, není problém.
Sedím-li na delince, problém je velký. Ta kobyla nepostojí. Popochází, snaží se mi vytrhnout z ruky otěže, aby se mohla [...]  Celý příspěvek...

Včera jsme upravovali Kačence spárky

Včera jsme upravovali mangalici kačence spárky a paspárky. Abychom se o to vůbec jen mohli pokusit, musel ji náš veterinář pořádně uspat.

Povedlo se nám to výborně.

To uspání i ta následná úprava.

Kačenka se večer probrala, prorazila díru v plotě a ustlala si ve výběhu o kobyl. Ano, v tom, odkud je víceméně volný průchod (co jsou to tři lanka a pásky ohradníku pro [...]  Celý příspěvek...

Rozmohl se nám tu takový nešvar

Rozmohl se nám tu takový nešvar…. Boris s tondou při krmení odstrčí selinku od jejího kbelíčku a ona pak nešťastně utíká do prasína, kde jsou prostřené misky pro ostatní prasátka (selinka s kačenkou totiž jedí odděleně), a pokouší se tam někomu něco ukradnout od tlamičky.

Chtěla jsem to vyřešit, tak jsem při krmení – poté, co tonda s borisem řekli, [...]  Celý příspěvek...

Ondyno jsem si vzpomněla

Ondyno jsem si vzpomněla na geralda durrella. Je to můj oblíbený spisovatel, jeho knihy čtu opakovaně a vracím se k nim jako ke starým známým.
Hledala jsem o něm nějaké informace na netu, něco navíc k tomu, co je obecně známo.
A našla jsem mj. Seznam toho, co napsal a vyšlo to v češtině.
Ha! Tohle mi nic neříká. A tahle knížka taky ne…..vydaný v devadesátých letech….ouvej….to musím hledat v antikvariátech, himbajs.
I slídila jsem na stránkách antíků a hledala, kde by měli pokud možno obě knihy. Což se nepovedlo.
Než jsem šla spát, koukla jsem pro jistotu do naší knihovny.
Byly tam. Obě. Dokonce v první řadě, ničím nezakryté, dokonce v poličkách, kde mám knihy, které budu zachraňovat, kdyby hořelo….
No dobře, tak jsem je asi koupila. A zapomněla na to.
Jednu z nich jsem začala číst.
A fakt! Úplně novej příběh, no to je paráda, najít takhle poklad. (mizernej překlad, ale co už.divoký devadesátky, no….)
Dost jsem se bavila. Než jsem dočetla na konec, kde na posledním volným listu byl mou rukou napsanej nějakej telefon a jméno, co mi vůbec nic neříkalo.
Takže knihu jsem a)koupila, b) měla v ruce), c) nejspíš už četla, d)kompletně mi vypadla z paměti.
Mívala jsem obavy, co si počnu, až všechny peníze budu muset dávat do léků, splátek nových kloubů a tak podobně a nebudu moct kupovat knížky.
Teď jsem úplně bez obav.
Naše mnohatisícová knihovnička mi vystačí do smrti.
A pořád to bude jako poprvý!
Moc se na ty „nový“ čtenářský zážitky těším!

že nejsem před vandrem v

že nejsem před vandrem v kondici, to jsem věděla moc dobře. Je to totiž setrvalý stav už asi tak deset let. Kondice prostě někde zmizela.
že není v kondici ani delinka, to jsem věděla taky. Když se někdo jen plácá po pastvině a žere, do kondice se jen těžko dostane….
Ale říkala jsem si, že to nějak půjde.
A taky to celkem šlo. Ten první den.
Druhý den jsme vyrazily na vrchol kletě. Nebyo to moc daleko, nějakých 7 kilometrů- ale ta výška…to stoupání! A těch šutrů na cestě!
Záverečná zteč vrcholu probíhala tak, že jsme popolezly pár desítek metrů, přeskákaly pár desítek kamenů – a vydechovaly ve stínu. A další metry…. A další kameny….a další oddech.
Říkala jsem si, že nám to docela pěkně jde. Jako že by to mohlo bejt i horší.
Přesně do chvíle, kdy nás předešel pán se dvěma pejsky.
Šel o berlích. Ten pán……
(původně jsem si myslela, že to klapání dělají trekový hole, a klidně jsme s delinkou dál funěly ve stínu – nějakej namakanec s holema ať si nás klidně předejde, že jo…. Ale když nás míjel, ukázalo se, že to byly hole francouzské a též velká ortéza, kterou měl na koleni, vypovídala o tom, že to zase takový namakanec nebude).