Ondyno jsem si vzpomněla na geralda durrella. Je to můj oblíbený spisovatel, jeho knihy čtu opakovaně a vracím se k nim jako ke starým známým.
Hledala jsem o něm nějaké informace na netu, něco navíc k tomu, co je obecně známo.
A našla jsem mj. Seznam toho, co napsal a vyšlo to v češtině.
Ha! Tohle mi nic neříká. A tahle knížka taky ne…..vydaný v devadesátých letech….ouvej….to musím hledat v antikvariátech, himbajs.
I slídila jsem na stránkách antíků a hledala, kde by měli pokud možno obě knihy. Což se nepovedlo.
Než jsem šla spát, koukla jsem pro jistotu do naší knihovny.
Byly tam. Obě. Dokonce v první řadě, ničím nezakryté, dokonce v poličkách, kde mám knihy, které budu zachraňovat, kdyby hořelo….
No dobře, tak jsem je asi koupila. A zapomněla na to.
Jednu z nich jsem začala číst.
A fakt! Úplně novej příběh, no to je paráda, najít takhle poklad. (mizernej překlad, ale co už.divoký devadesátky, no….)
Dost jsem se bavila. Než jsem dočetla na konec, kde na posledním volným listu byl mou rukou napsanej nějakej telefon a jméno, co mi vůbec nic neříkalo.
Takže knihu jsem a)koupila, b) měla v ruce), c) nejspíš už četla, d)kompletně mi vypadla z paměti.
Mívala jsem obavy, co si počnu, až všechny peníze budu muset dávat do léků, splátek nových kloubů a tak podobně a nebudu moct kupovat knížky.
Teď jsem úplně bez obav.
Naše mnohatisícová knihovnička mi vystačí do smrti.
A pořád to bude jako poprvý!
Moc se na ty „nový“ čtenářský zážitky těším!