Srneček Kikinek si uměl opravdu dobře zařídit život. Dvakrát denně dostává misku ovesných vloček (už jsem tu psala, jak mi dal jasně najevo, že nějaký směsi, co mi zbyly, on jíst nebude a ať valím do krámu a koupím vločky). Nemůže jíst sám, musím být u něj a hlídat, aby ho někdo nešidil. Je sice i s miskou na tu chvíli zavřený v boxu, ale slepice se tam dostanou. takže dvakrát denně minimálně čtvrt hodiny stojím jako trumpeta u srnečka a koukám, jak žere.

Také se rozhodl, že už se nebude chodit pást. daleko, taky je nevlídno, tráva už není nic moc.

Ale přece nebude jíst seno z balíku, který mají krávy a ovečky pod střechou! Ne, on chodí se mnou do stodoly, odkud beru seno a nosím ho koním. Kikinek tedy nejí to seno, ale sbírá z podlahy vydrolená semínka a klásky. Blbý je, že já mám koně nakrmený mnohem rychleji, než kikinek naplní pořádně bříško. Ve stodole ho nechci zavírat, aby z toho neměl nějaký trauma. takže dvakrát denně ještě stojím jako trubka ve stodole a koukám, jak srneček luxuje podlahu. kterou kvůli němu udržuju fakt v čistotě a pořádku, protože srnky mají háklivý trávení….