když jsem si před lety poprvé sedla na mimochodníka (a bylo to plemeno mangalarga marchador), slíbila jsem sama sobě, že někdy jednou… v budoucnu… časem… chci takovýho koně mít doma. vlastního.
pokaždý, když jsem měla možnost opět sednout do sedla mimochodníka, jsem se v tom přání utvrzovala. po loňském výletě s Dandynou, kdy jsem v sedle mimoně baudíka absolvovala cca 35 km výlet náročným terénem a jediný, kde jsem po návratu cejtila malinko diskomfort, byly svaly paží (otěže se drží malinko výš, než u jinýho koně), jsem se rozhodla, že prostě na stáří takovýho koně nejen chci, ale současně i potřebuju (když podobný výlet absolvuju na některém z mých koní, většinou následuje několikadenní nutná rekonvalescence, protože zejména záda opravdu protestujou).
no a letos to klaplo a mám mimochodníka (mimoně) doma.
dvouletá midnight demi lune, řečená luna, plemeno kentucky mountain saddle horse.
.vítej, kočičko….